Ariocarpus agavoides byl objevený Ing. M. Castaňedou, popsán byl v roce 1941. Ačkoli bylo nutné od počátku připustit, že rostlina má silně příbuzné rysy k rodu Ariocarpus, autor považoval za dostatečně odůvodněné ustavení nového rodu Neogomesia, pojmenování na počest tehdejšího guvernér státu Tamaulipas, Marte Gomeze. Druhové jméno označuje jeho určitou podobnost k malinké Agave. Až později Anderson druh přeřadil do rodu Ariocarpus.

Pedro, náš průvodce na expedici

Původní místo objevu bylo u města Tula ve státu Tamaulipas a ještě nedávno v jeho okolí bylo známo jen málo míst. Tato místa jsou dobře známá kaktusářům a lokality byly po léta drancovány nesvědomitými sběrateli. Rostliny jsou sice velmi dobře maskované a jejich sběr je tedy obtížný, ale někteří místní obyvatelé si jsou dobře vědomí zájmu u cizinců, takže jsou ochotní za několik peso zájemcům rostliny prodávat.

Místní žena, která mne k rostlinám dovedla, nemohla porozumět, že chci jen fotografovat, nikoliv rostliny vyhrabat. Když jsem jí zaplatil za doprovod, stejně mne doprovázela nedůvěřivým pohledem. Ačkoli můžeme želet vykopaných rostlin, musíme si zároveň uvědomit, že lidé v této mexické zemi jsou velmi ubozí a prodej rostlin komukoliv koupěchtivému je docela pochopitelný. Kupující, ne prodavači jsou skuteční viníci. Se zřetelem k množství vykopaných rostlin v této oblasti, byl tento druh zapsán na seznam ohrožených druhů.

I proto lze přivítat zprávy o objevu dvou dalších lokalit, které byly objevené díky úsilí dr. M. Sotomayora a jeho kolegů ze Sociedad Potosina de Cactologia v San Luis Potosí. Dvě místa jsou od typové lokality velmi vzdálené, v odlehlé oblasti státu SLP. Na jaře 2001 jsem měl to štěstí, že jsem mohl jedno z nich navštívit.

Naše expedice byla opatřena 2 auty s náhonem na všechny 4. Jedna skupina odjela navštívit lokalitu Turbinicarpus flaviflorus, další se pokoušela najít Ariocarpus. Velmi rád bych navštívil obě místa, ale bylo málo času. Nemusel jsem váhat, abych si vybral Ariocarpus. Naše skupina se skládala z Jean-Marc Chaleta, švýcarského nadšence a znalce Mexika, z Davida Neville, Johna Pilbeama a mne.

S určitými obtížemi jsme se blížili příšernými cestami ke vzdálené vesnici, kde na nás čekal průvodce – postarší místní Chlapík Pedro, který tvrdil, že je schopen dovést nás k rostlinám. Byl to ve vesnici jistě významný muž, už podle velikosti jeho kníru a jeho vellké stříbrné přezce na kořeném opasku. Vyrazili jsme s ním na cestu, ale brzy se ukázalo, že cestu nezvládne ani Chaletův terénní vůz. Pedro prohlásil, že musíme asi půl hodiny pěšky.

Pilbeam, který má potíže s chůzí, zůstává hlídat auto. My zbývající jsme se pustili na cestu.

Wilcoxia waldeisii

Měl jsem to vědět! Z půlhodiny bylo hodina a půl, při každém kroku se nám bota bořila do prachového písku. Ale cesta nebyla tak nezajímavá – pod řídkými keři rostly rostliny Wilcoxia waldeisii, pravděpodobně žlutokvěté. Pedro jeden vykopal, abychom mohli fotit mohutný hlízovitý kořen, který je v místě prý užíván i jako "medicína".

Pedro vysvětluje léčivé účinky Davidovi Nevillemu a Jean-Marc Chaletovi

Mé pochyby o Pedrových průvodcovských schopnostech se ukázaly být lichými. Ačkoliv jeho odhady času se od našich velmi lišily, přesto jeho kroky směřovaly neomylně přímo k hledaným rostlinám. Obývaly velmi suché, kamenité svahy a když jsme „zaostřili oči“, ukázalo se, že jsou tu v hojném počtu. Ve svahu rostli také několik rostlin Ariocarpus retusus.

Ariocarpus agavoides - ukázka trnů v areole

Když jsme se dosyta potěšili nalezenou lokalitou, vyrazili jsme na únavnou cestu zpět k vozidlu. Díky ujištění našeho průvodce, že cesta tam nebude trvat déle, než půl hodiny, zanedbali jsme základní pravidlo a nevzali jsme si sebou žádnou vodu. Bylo pro nás velkou úlevou, když jsme došli k autu, kde jsme nalezli Pilbeama, jak pohodlně spí pod stinnou akácií, ale hlavně náš automobil se zásobou chladivé vody. Po osmnácti hodinách cesty se vracíme do města San Luis Potosí. Prožil jsem další nezapomenutelný den kaktusového dobrodružství a budu mít pěkné vzpomínky na pobyt v Mexiku.

Ariocarpus agavoides - v novém místě

Musím dodat, že tato forma A. agavoides vykazuje určité odchylky v růstu a v otrnění areoly na konci tuberkule, ale rozdíly nejsou tak významné, aby zadávaly důvod k odlišnému taxonomickému hodnocení.

Ariocarpus agavoides - kvetoucí v kultivaci