obr. č. 1 a 3 - A. asterias cv. SUPER KABUTO

První exempláře A. asterias SUPER KABUTO jsme viděli v roce 1995 při zájezdu našeho Klubu kaktusářů Dvůr Králové k panu Haudemu jr. do Jänkendorfu. Ukázal nám tato Astrophyta, dovezená z Japonska, roubovaná na Hylocereus. Pro mě to byl zážitek, vidět na vlastní oči tyto svítivě bílé, téměř dokonale kulaté rostliny, velké skoro jako tenisový míček. Po návratu domů jsem proto ihned začal pátrat po semínkách těchto rostlin a ještě v roce 1995 jsem vysel jako velikou vzácnost 10 semen A. SUPER KABUTO. Ihned po vyklíčení byly 4 semenáčky naroubovány na Peireskiopsis a asi po měsíci přeroubovány na mohutné E. jusbertii, takže již v roce 1996 rostliny začaly kvést. Dvě rostliny byly vločkováním naprosto shodné s normálními asterias, dvě další však byly nádherně hustě vločkované a ty byly namnoženy v dalších generacích do mnoha sbírek.

Původ této výjimečné bílé formy A. asterias není zcela jasný. Podle jedné teorie byla objevena na nalezišti v Mexiku jediná hustě bíle vločkovaná rostlina A. asterias, ta byla draze prodána do Japonska a dala pak základ dalším generacím. Pravděpodobnější je verze, podle které vznikly bílé KABUTO-formy šlechtěním a opakovaným výběrem více vločkovaných rostlin. V našich sbírkách pěstovaná A. SUPER KABUTO se také liší hustotou vločkování, v další generaci je obvykle jen 20-40% rostlin bílých, ostatní mají normální vločkování původního A. asterias. U těch nejkrásnějších, zcela bílých rostlin funguje pravidlo, že je obtížné je namnožit, neboť často mají tyto rostliny deformovanou bliznu, nebo nemají vůbec pyl. Často i rostliny s normálními květy jen obtížně vytvářejí plody s klíčivými semeny, je to zřejmě důsledek přešlechtění, kdy byly vzájemně po více generací opylovány mezi sebou geneticky příbuzní jedinci. Proto je vhodné opylovat mezi sebou normální asteriasy s A. SUPER KABUTO. V potomstvu je sice menší podíl bílých rostlin, ale zase jsou takto získaní bíle vločkovaní jedinci vitálnější a zlepšuje se tím genom (genetická výbava) populace A. SUPER KABUTO.

Pěstování A. SUPER KABUTO se nijak neliší od nároků A. asterias. Musíme si uvědomit, že hlavní oblast výskytu ve státě Tamaulipas se klimaticky liší od nalezišť všech ostatních druhů astrofyt. Je zde mnohem vyšší vlhkost a množství srážek při vyšší průměrné teplotě. Rostliny A. asterias (a tedy i A. SUPER KABUTO) proto vyžadují častější zálivku, ale při současně zajištění vyšších teplot. Častou chybou při pěstování jsou jarní ztráty kořenů spojené s pozdějším úhynem rostlin. A. asterias totiž nesnáší přeschnutí kořenů během naší dlouhé zimy. Je proto důležité brzy na jaře (únor, březen) rostliny umístit na nejteplejší místo ve skleníku a vlhčit je, nebo je při vyšší teplotě (nad 25°C) zalít.

V létě rostlinám vyhovuje nejteplejší místo ve skleníku, ale s mnohem častější zálivkou. Rostlinám pak jako většině mexických rostlin svědčí večerní rosení. To odpovídá noční kondenzaci vody na rostliny, které nastává v Mexiku i na zdánlivě velmi suchých stanovištích při poklesu teplot. Pěstování ze semen není také obtížné, doporučuji semenáčky ihned po vyklíčení naroubovat na Peireskiopsis, a to proto, že na roubovancích již během jednoho měsíce uvidíme, jak hustě bude rostlina vločkovaná. Pravokořenné semenáčky totiž mají sice proti normálně vločkovaným rostlinám podstatně větší jednotlivé vločky, avšak hustota vločkování se postupně zvyšuje až do 3-4 let, kdy jsou pravokořenné rostliny květuschopné. Lze také pozorovat, že vločkování se vyvíjí u semenáčů podobně jako otrnění u jiných kaktusů - reaguje totiž na intenzitu růstu, osvětlení a druh podnože.

V literatuře se často uvádí, že semenáčky rodu Astrophytum nerostou dobře na Peireskiopsis, je to však zcela neopodstatněné tvrzení. Je jen nutné roubovat semenáčky ihned po vyklíčení, pokud nejsou příliš velké, kdy je nejjednodušší jejich umístění na cévní svazek podnože. Na Peireskiopsis rostou A. SUPER KABUTO rychle, často odnožují a je proto možné nejhezčí bílé formy dále množit vegetativně. Přeroubování na ostatní klasické podnože je také snadné a pěstování je pak jednodušší než pravokořenných rostlin.

A proč považuji A. SUPER KABUTO za nový fenomén v celém rodu Astrophytum? Jeho husté vločkování se totiž částečně dědí i při křížení s ostatními druhy. Bílé husté vločkování, které se dědí u části hybridů po A. SUPER KABUTO je natolik významný znak, že je třeba jej i u hybridů označovat. Pro pojmenování kříženců navrhl O. Sadovský již v roce 1940 používání prvních písmen jednotlivých rodičovských druhů. Tyto názvy hybridů jsou praktické, přesně označují rodičovské druhy, a proto je tato tzv. binární nomenklatura používaná a známá mezi kaktusáři dodnes.

obr. č. 2 - A. asterias cv. SUPER KABUTO

Navrhuji proto pro označení A. super KABUto při křížení zkratku KABU. Rostlina A. COKABU tedy označuje hybrid mezi A. COahuilense (matka), které bylo opyleno pylem z A. SUPER KABUTO (otec). Je zajímavé, že bílé vločkování u některých hybridů, např. NIKABU, CAPKABU není nikdy tak husté jako u COKABU, ale jednotlivé bílé vločky jsou mnohem větší a tím získávají tyto hybridy zajímavý vzhled. V první generaci hybridů s KABU je také jen menší podíl bíle vločkovaných rostlin (20-40%), ale tato vlastnost spolu s kombinací počtů žeber a otrnění dává řadu nádherných kombinací. Proto nám pěstování těchto nových forem astrofyt poskytuje stále překvapení.

Po opylení dvou zajímavých rostlin vysejeme semínka, pozorujeme klíčení a další růst, zaléváme, vyhazujeme shnilé semenáče a čekáme 2-3 roky. A pak se můžeme dočkat mezi mnoha semenáčky např. takové rostliny A. COKABU, která je na druhém snímku… Při pohledu na takovou nádheru určitě každý kaktusář na chvíli zapomene na ty ostatní pozemské starosti.