Říjen, to je zimování. Tento rok přicházejí mrazy dost brzy, a teplota ve druhé polovině už klesá na 7 stupínků pod nulu.

Přesto ještě nechávám na letním stanovišti ve volné kultuře i teplejší Mexiko, jako jsou stenokaktusy z jižního okraje areálu rozšíření, astrofyta, ariokarpusy, ale i echinocereusy z teplé Baja California.

Protože teploty pod nulou pokračují i přes den, rozhoduji se k úklidu, a to přesně na konci měsíce října.

Ariocarpus bravoanus

Jestli je to dobře nebo špatně, o tom si můžeme povědět na jaře, zatím kytičky vypadají náramně dobře. Trošku mne ovšem svědomí tlačí, protože si nemyslím, že tyto nízké teploty by mohly mým kaktusům prospět.

Ariocarpus scapharostrus PP 568, drobná forma

Ve skleníku zatím dokvétají ariokarpusy, další a další ukazují poupata a určitě budou kvést i v listopadu.

Ariocarpus confusus PP 420, Aramberi, NL

Ariocarpus retusus RS 359, Arteaga, NL

Sluníčka i tepla je už málo, proto je nechávám odkvést pod zářivkami. Tam mají prašníky více pylu a sprášení probíhá s větší nadějí na plné plody kvalitních semen.

Ariocarpus fissuratus v. lloydii PP 03, Sierra de la Paila

Jen několik zrnek semen PP 03 jsem na jaře roku 1990 přivezl z výletu, který jsem podnikl s největším znalcem mexické kaktusové flóry – Američanem Stevenem Brackem. Ten ariák jsme viděli v hloubi pohoří Sierra de la Paila, kam jsme se pomalu prodírali po hrozných cestách jen díky terénnímu autu. Zůstali jsme v úžasu stát, on se vůbec nepodobal těm plochým rostlinám, třeba z Parrasu nebo z Cuatro Cienegas. Byl to dvouhlavý obr, nikdy potom jsem už neviděl nic podobného, a určitě už nikdy neuvidím. Asi 50 cm vysoký a kolem 40 cm široký (foto viz Atlas kaktusů 1992/2 – ten nožík na fotce je víc než 8 cm dlouhý). Vysel jsem je asi před 6-7 lety, mám pár rostlin, příští rok se určitě skvetou, takže bude o další populaci postaráno.

Ariocarpus fissuratus v. lloydii PP 803, Parras, Coahuila

Poslední ariáček je lloydii v té nejčistší formě, vidíte ty vypouklé, jen lehce vrásněné povrchy tuberkulí, časem se jistě objeví prostřední rýha. Je to samozřejmě tím, že se jedná o dobře živeného roubovance, který hlavně roste a kvete, až teprve potom se (marně) snaží o to, aby se trochu podobal ke svým pravokořenným bráchům. Razím však zásadu, že nejdříve je nutné mít produktivní, rychle narostlé dospělé a plodné rostliny, až pak se můžu piplat a riskovat s pravokořennou populací.

Ariocarpus retusus (f. elongatus?)

Na jmenovce je napsáno, že je to retusus forma elongatus. Elongatus – to znamená prodloužený, mělo by se to vztahovat k délce bradavek (tuberkulí). Ty však moc prodloužené nemá. Původ rostlin mi je (díky mé nedokonalé a místy až lajdácké evidenci) zahalen tajemstvím, takže se ani nemám koho zeptat. Třeba někdo z čtenářů mi napoví? Všimněte si prosím velmi zajímavého obroubení bradavek jakýmsi zvýšeným rantlíkem...

Za měsíc nashledanou