Každý, kdo projíždí naleziště kaktusů si může všimnout velikých změn, které jsou patrné na mexické přírodě. Obyvatel rychle přibývá, osídlení se rozšiřuje. Na tom se asi podepisuje také dost přísné katolické cítění, zejména u lidí na venkově, které zavrhuje používání antikoncepce. Vesnice se rozrůstají, přibývá divokých skládek odpadů, stavějí se nové krásné silnice a příroda ustupuje.To není jen v Mexiku, je to celosvětový problém, ale každá země s tím bojuje jinak. Mexiko, jak se zdá, vidí veškerou vinu v cizincích, snad spíše v Američanech.Ty na prospektech zve do své opravdu krásné země, a pak je nelítostně pronásleduje a ždíme. Důvod k pokutě je už jenom cizí poznávací značka na autě, důvod už se nějaký vždycky najde. Například naše pokuta byla vyměřena za rychlou jízdu, ačkoliv jsme stáli.

Ale zpátky ke kozám. Jsou to asi nejrozšířenější domácí zvířata mexického venkova. Obratně lezou po strmých srázech kopců a co nespasou to rozdupají. Postupují velice systematicky, jejich cestičky ve svazích jsou od sebe jen asi metr vzdálené, z dálky vypadají ve stráni jako schody. Na co nedosáhnou to jim odřízne pastevec, jako jsme to viděli u Matehualy. Tam měl pastevec mačetu přivázanou na několikametrovém klacku a odřezával poupata yuk a krmil jimi své kozy. Za pár let zničí veškerou vegetaci na pastvinách a zbytek dodělá eroze.

Rozsekaný echinokaktus, El Huizache

El Huizache, známé naleziště. Zde jsem našel rozsekaný Echinocactus. Odřezek hlavy ještě z pudu sebezáchovy kvetl. Na hlavní silnici se tu pořád prodávají nejenom kaktusy, kůže z hadů, ale i živá divoká zvířata.

U města Xichu jsme zažili další překvapení, zprvu se zdálo příjemné. Staví se tu nová silnice, cesta se po dokončení zkrátí možná o hodinu. Před lety jsem u cesty fotil krásný Ferocactus histrix, asi největší, který jsem kdy viděl, měl průměr přes jeden metr, kolem rostly i echinofosssulokaktusy.

Stará cesta do Xichu

To vše je teď zasypané, díky nové silnici. Na příkrém svahu buldozery dělají veliký kus práce. Snadno vykusují ve svahu novou a širší silnici, přebytečná zemina se shrnuje s kopce a nemilosrdně zasype vše, co nezasype a nerozbijou kameny. Město samo se také rozrůstá, lidé už bydlí hned vedle naleziště Turbicarpus alonsoi. Ještě pár let a nějaká ta chatrč vyroste i tam. Samozřejmě nás i tam hned odchytl důležitý mexicky mladík a kontroloval jestli netrháme rostliny.

V Tule na nalezišti A. agaviodes se k nam přidružil starší muž a se šťastným úsměvem nám oznamoval že i na této půdě musí vyrůst domy. Město se přeci musí rozšiřovat. Jeho odhad zněl tak do čtyř let.

Astrophytum myriostigma, jedna z největších rostlin, San Antonio, Tamaulipas

San Antonio, Tamaulipas, nádherná oblast. Tisíce obregonií, trigonusů, myriostigem a koz. Kousek od vesnice jsme zastavili pod jedním kopcem. Rostlo tam neuvěřitelné množství obregonií a myriostigem. Obregonie byly zrovna v květu myriostigmy zde dorustají značné velikosti. Jedna z největších byla přes šedesát cm vysoká a skoro dvacet cm průměr. Nahoře na kopci rostly nadherní trigonusové.

Kopec byl protkán kozími cestičkami a hodně kaktusů bylo poničeno kozími kopyty.Také myriostigmy byly dost okousané. Asi kozám moc nechutnaly, ale zkusit se to musí.

Pár okousaných rostlin Astrophytum myriostigma, San Antonio, Tamaulipas

Jak je vidět, budoucnost a nejen mexické přírody nevypadá zrovna růžově. My ji teď ještě můžeme fotit a filmovat a v budoucnu ji na fotkách a videonahrávkách ukázat dětem dnešních impotentních ochránců přírody.