Především – všechny pozorované rostliny (12 kusů) přežily bez potíží zimu venku v otevřeném skleníčku v původních malých květináčcích. Naměřil jsem minimální teplotu –15°C po několik nocí. Přes den, svítí-li slunce, je i v otevřeném skleníčku okolo +10°C a všechny rostliny, na které svítí, jsou měkké, tedy rozmrzlé, oproti noci, kdy jsou o poznání tvrdší, a tedy jistě zmrzlé.

Připomínám, že nijak nebráním slunečnímu svitu, nic nestíním či nechráním před teplem. Všechny rostliny tedy v noci zmrznou a přes den opět rozmrznou. Jediná podmínka snad je, že je vše otevřeno na větrání. Celkově zima byla „normální“ až na minimum srážek a tedy jistě i nižší vzdušnou vlhkost. Je pravda, že mikroklimatické podmínky jsou pro pěstování mrazuvzdorných kaktusů naprosto rozhodující. Máme od severu stěnu souseda, která brání větrům, navíc jsme celkově ve chráněné poloze staré zástavby a je zde určitě tepleji i v zimě než na otevřených pláních. V létě mají rostliny jistě i +40°C a malý čtyřhranný květináček rychle vyschne, rostliny letos prodělaly letní stagnaci. Na jaře a na podzim udržuji substrát více vlhký.

Všechny rostliny Austrocactus JPR 60/138, JPR 65/150 a JPR 78/176 byly naroubovány na Opuntia fragilis. Letošní jaro začlo doslova hned létem a první vodu dostaly podložky začátkem března. Obvykle jiné roky se napijí až v dubnu, ale letos to bylo rychlejší a rostliny se dostaly rychle do vegetace a opakoval se scénář loňského roku.

Obr. 1 - Austrocactus JPR 60/138		Obr. 3 - Austrocactus JPR 78/176

Austrocactus JPR 60/138 – rostou zpočátku jen dva rouby, jeden během vegetace vysál podložku a pustil vlastní kořeny (obr. č.1), druhý učinil totéž až na podzim. U třetího a čtvrtého roubu odnožovala podložka, ale rouby na podzim pustily další kořeny. Mnoho sice neporostly, ale plně se napily, takže asi v roce 2004…

Austrocactus JPR 65/150 – všechny čtyři rouby usilovně pouští „vzduchové“ kořeny (obr. č.2), že musí být ohýbány do substrátu. Na podzim každému roubu narostly nové trny. Podložky bohatě odnožovaly, jak se na fragilisku sluší…

Obr. 2 - Austrocactus JPR 65/150

Austrocactus JPR 78/176 – rostou všechny čtyři rouby. Dvě rostliny podložku pod sebou vysály už na jaře (obr. č.3), pod dvěmi zbývajícími je ještě vidět zelenou epidermis O.fragilis. Neodnožovala ani jedna podložka. Při srovnání rostlin s ještě funkční podložkou oproti již zakořeněným, jsou tyto mírně protáhlejší, nepatrně slabšího průměru a mají tendenci poléhat. Zakořeněné tvoří vzpřímené krátké sloupky s průměrem asi 2,5cm a výškou 6-7cm. V otrnění není vidět rozdílu a podle několika obrázků z webu jsou to Austrocactus patagonicus.

Uvidíme (doufám) příští rok, nepokvete-li některá…