Z dobře informovaného zdroje jsme zjistili, že pašované odřezané hlavy jávijí došly na východní trhy decimované suchou hnilobou tak, že po rozbalení zásilky jich více než 95 % mohlo sloužit tak leda jako náboj do praku. Prostě tvrdé jako kamínek, a beze známky života, pokud ovšem do živé hmoty nezapočítáváme mykospóry.

Nejzajímavější na tom všem je, že jedna strana tvrdí, že v Argentině je těch jávijí tak mnoho, že vlastně nic neubylo, zatímco druhá strana tvrdí, že v Rusku je těch jávijí tak málo, že vlastně nic nepřibylo.

Možná, že Einstein by uměl z těchto tvrzení sestavit matematickou rovnici, která by sdělovala, že pravda je jaksi relativní. Faktem ovšem zůstává to, že na jedné straně 5 tisícovek v dolarech ubylo a na straně druhé 5 tisícovek v dolarech přibylo.

Stále však i ten nejšikovnější pašerák zaostává za rekordem, který popisuje pan Mgr. Tomáš Kraus (vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Purkyně, 10 let pracoval jako zoolog v ZOO v Ústí nad Labem, dnes zřejmě pracuje pro Min. ŽP.). Ten v časopise 21. století, červenec 2003, str. 21 tvrdí, že nejvyšší zaznamenaná cena za vzácný pašovaný kaktus činila 7 tisíc USD. Z toho vyplývá, že čeští pašeráci jsou naprostí žabaři, kteří se musí ještě mnoho, mnoho učit.