Venca Pittr v minulém Zpravodaji otevřel další téma – zimování. Máte také problémy? Musím se přiznat, že já ano. Každoročně mi nějaké kytky odejdou. Někdy více, někdy méně, někdy vím proč, někdy nevím. Takový je život. A názorů na zimování bude určitě také hodně.

Zcela souhlasím s tím, že občasné prohřátí během zimy rostlinám prospívá. Nemohu však souhlasit s tvrzením, že neprohřátí je příčinou nechtěné redukce sbírky. Možná spíš katalyzátorem či urychlovačem, ale příčinou? To se mi příčí. Hned vysvětlím proč.

Mnoho kaktusářů zimuje ve sklepě nebo v jiné podobné místnosti, kam nejen slunko ani nenakoukne, ale dokonce tam kolísá teplota jen velice málo. Mně se podobná událost jako Vencovi udála o dva roky dříve. To už jsem měl dost veškerého experimentování a stěhování a všechny kaktusy a většinu sukulentů (kromě těch opravdu teplomilných) jsem zimoval na chatě v místnosti, kde asi 4 měsíce kolísala teplota v rozmezí 3 až 5°C. Bylo tam však velice sucho, tak odešly jen některé ferokaktusy a mamilárie. Vždy celý druh komplet. Zcela mimořádně jednotlivé rostliny u několika druhů. I tak to objemově vyjádřeno byla popelnice a půl.

Když jsem se pídil po příčinách, zjistil jsem, že tyto druhy pochází z teplých oblastí Mexika. Opětovně jsem potvrdil praxi Járy Cimrmana: „Foukáním cigaretového kouře do vody zlato nevznikne.” Aplikováno v kaktusářství: „Z teplomilné kytky zimovzdornou jednoduše neuděláme.” Všechny rostliny Astrophytum asterias tyto nepříznivé podmínky vydržely. Dovoluji si odvodit dílčí závěr: v samotné teplotě to není. A. asterias dlouhodobě vydrží teploty nižší než 5°C…


Pokud vás tohle čtení zaujalo – pro dočtení si klikněte na výtečný plzeňský web http://kkp.webpark.cz