Ariocarpus fissuratus		Ariocarpus retusus

Květy jsou skutečnou ozdobou těchto krásných kytek, ale mohou být i jejich záhubou. To když zbytky květů dlouho zasychají, ve vlhkém podzimu mohou dostat plíseň a ta může být zdrojem infekce pro celou rostlinu.

Ariocarpus retusus

Proto odkvetlé rostliny přemísťuji na nejsušší místo, často je raději umístím pod zářivky, kde mám jistotu, že zbytky květů v pohodě a dobře vyschnou. Mám také potíže se štětečky, zatímco na některých pyl krásně drží, na jiné se skoro nenabere. Možná, že někdo umí poradit, jaké štětečky jsou ty nejlepší.

Ariocarpus retusus

Koncem září už také přestávám se zálivkou ve skleníku, ve volné kultuře ještě aspoň o 14 dnů dříve. Rostliny se připravují na dlouhé období zimy, rostlinné pletivo vyzrává, zbavuje se nadbytečné vody. Ariokarpusy jsem na začátku září naposledy přihnojil hnojivem Kristalon „Květ a plod“, také bouřlivě kvetly – jak ostatně vidíte na obrázcích, určitě jsou stejně dobře i opyleny a na jaře dají bohaté „ovoce“. Na obrázcích vidíte několik druhů tohoto „citesového“ rodu, dále jen s krátkými komentáři.

Ariocarpus retusus SB 68

Ariocarpus retusus
Tento druh obývá skutečně obrovský areál a lokalitu od lokality vyznačuje drobné odlišnosti od svých „sousedů“. Odlišení na okrajích areálu však může být velmi významné, liší se vzhledem bradavek, celkovým vzrůstem, ale i tvarem, velikostí a zabarvením květů. Podívejte se na těch několik obrázků a schválně si povšimněte rozdílů. Za zmínku stojí i zajímavé příčné šrafování na tuberkulích u A. retusus SB 68, který roste u osady Coronel, ve státu San Luis Potosí.

Ariocarpus fissuratus
Ariocarpus fissuratus je rostlina v našich sbírkách hodně rozšířená. Jsou to ploché rostliny s bohatým a hlubokým vrásněním na vrchu bradavek, od var. intermedius a lloydii se odlišuje i nutnou přítomností zřetelných rýh podél okrajů bradavky. Samozřejmě nesmí chybět i střední vyvatovaná brázda s areolou. Květy jsou fialové, s různým stupněm sytosti vybarvení. Tato nominátní varieta se vyskytuje zejména v příčném pruhu území na obou stranách mexicko-americké hranice.

Ariocarpus agavoides		Ariocarpus fissuratus var. lloydii

Ariocarpus fissuratus var. lloydiii
Ariocarpus fissuratus var. lloydii se vyznačuje zejména tím, že bradavky mají mnohem méně zbrázděný povrch bradavek, horní strana bradavek je vypouklá a zcela ji chybí ony postranní brázdy, typické pro varietu fissuratus. Taxon má rozšíření zejména v okolí spojnice mezi městečky Parras a Viesca, v Coahuila.

Ariocarpus agavoides
to jsou rostliny, které na svých kořenech zakvétají mnohem dříve, než ostatní druhy. Někteří jedinci vykvétají už jako tříleté semenáčky. Je také možno říci, že jejich pěstování je mezi ostatními druhy rodu Ariocarpus, to nejsnažší.

Ariocarpus fissuratus var. intermedius

Ariocarpus fissuratus var. intermedius
Ariocarpus fissuratus var. intermedius je – jak samo jméno naznačuje – někde mezi oběma taxony. Je to varieta spíše historického významu, obvykle se uvádí jen jako synonymum pro nominátní A. fissuratus. Je to prostě „něco mezi“ a to jak vzhledem, tak i výskytem. Dalo by se říci, že roste téměř uprostřed na spojnici výskytu var. fissuratus a var. lloydii. Zatímco v pohoří Sierra de la Paila se vyskytují rostliny podobné spíše na lloydii, dále na sever u El. Hundido se vyskytují rostliny podobné jak k lloydii tak i k fissuratus a v okolí Cuatro Cienegas pak rostou kytky už dost podobné k fissuratus. Rozhodně však není dobré rostliny z různých lokalit šmahem sprašovat s poukazem – „vždyť jsou to stejně jenom synonyma“. Jednak proto, že tyto „formy“ se v přírodě nikdy nespráší, jednak i proto, že co je praktické pro botaniky od zeleného stolu, nemusí být praktické pro pěstitele a botaniky amatéry.

Ariocarpus kotschoubeyanus var. elephantidens

Ariocarpus kotschoubeyanus var. elephantidens
Ariocarpus kotschoubeyanus var. elephantidens se od dalších variet druhu liší nejen svým mnohem hrubším vzezřením, větším stonkem i většími bradavkami, ale i tím, že roste v mírných ale kamenitých svazích či rovinách, oproti ostatním varietám druhu, které se vyskytují na rozlehlém, super rovném terénu jílovitého dna mělkých pánví, kde po obdobích dešťů stojí řadu dnů a někdy i týdnů voda, takže rostliny jsou po určitou – byť nepatrnou – část roku úplně pod vodou.

Ariocarpus trigonus

Ariocarpus trigonus a A. trigonus var.minor
Přehlídku uzavíráme druhem Ariocarpus trigonus. Letos jsme posunuli areál výskytu tohoto druhu hodně na sever, když jsme rostliny nalezli poblíž města Linares, který už leží ve státu Nuevo Leon. Byli jsme skutečně překvapeni, jak početné a úspěšné kolonie tento druh společně s Astrophytum asterias tvoří.

Ariocarpus trigonus var. minor

A. trigonus – jak jméno napovídá, tak jeho bradavky jsou trojúhelníkovitého průřezu, ale nemusí to být vždy pravda – většinou kvete sytě žlutou barvou, ale ta může slábnout až do téměř bílé, což se často vyskytuje i u Voldánovy trpasličí variety z blízkého okolí Jaumave, nebo spíše z blízkosti Sierra Salamanka. A tímhle „malým“ trigonem se pro tento měsíc s kaktusy rozloučíme.

Pavlínka
A závěrem ještě pohled do mé sbírky vnoučat – malá Pavlínka po dlouhých deseti měsících se konečně odhodlala k prvním nesmělým krůčkům! Hlídá ji má nejstarší vnučka Sonička.