Echinocereus sciurus var. floresii

Srpen – to není pro mne sezóna květů. Echinocereusy jsou obvykle odkvetlé už od jara, a těch mám ve sbírce přece jen převahu. Ale jeden by se přece jen našel – Echinocereus sciurus var. floresii, ze semínek od Stevena Bracka z USA. Je umístěný ve volné kultuře, a to možná způsobilo, že se s kvetením opakoval.

Turbinicarpus - hybrid

Mnoho návštěvníků mé sbírky si povšimlo této rostliny i když nekvetla. Je to zvláštní kytka, kterou jsem ve 3 exemplářích získal z jakési pozůstalosti. Zcela určitě se jedná o hybrid turbinikarpusu, možná s nějakým gymnokaktusem. Je to ale kaktus velmi vitální, roste bez problémů a dal i pár semínek, takže jsem zvědav na potomstvo. Hybridy se (snad s výjimkou u astrofyt apod.) častěji chovají jinak, jsou neduživé, nemají pyl takže se špatně množí – prostě příroda jako by se těchto nechtěňátek hodlala zbavit…

Strombokaktusy ze dvou lokalit

Už jednou jsem kdysi dávno v čas. Kaktusy psal o tom, jak různě se chovají semenáčky od jednoho druhu, ale z různých nalezišť. Tehdy šlo o semenáčky Echinomastus dasyacanthus, kdy v jedné misce jich bylo přepícháno z různých lokalit více položek. Nejen, že se od mládí krásně lišily barevně a také vitalitou růstu, ale pak jedna z položek chytila nějakou hnilobu a vychcípal celý řádek, aniž by se nemoc dotkla semenáčků z jiných míst. Nyní jsem schválně vyfotil dvě položky Strombocactus disciformis z lokalit od sebe vzdálených ne více, než 10 km. A podívejte se, jak se stejně staré rostlinky od sebe vzájemně liší!

Koryfanty kvetou i na konci léta. I když jich ve sbírce mnoho nemám, přece jen jsem některé vyfotil. Tyto dvě mi však přinesl na vyfocení kámoš Konopka, který jim ve své sbírce – spolu s malou Jižní Amerikou dává přednost.

Coryphantha elephantidens

Obě dvě jsou červenokvěté, což je u koryfant spíše výjimka. Ta první – Coryphantha elephantidens – je hledanou a oblíbenou kytičkou. Je nápadná jednak svým mohutným vzrůstem, jednak i velkými plochými bradavkami s atraktivním otrněním. Pochází z teplých oblastí Mexika (Michoacan), proto raději nebudeme pokoušet chladnější zimování (teploty v této oblasti neklesají pod +5 °C).

Coryphantha ramillosa

Zato druhá kytička je na zimu mnohem odolnější. Coryphantha ramillosa pochází z texaské strany řeky Rio Grande, roste zejména v národním parku Big Bend (Velký ohyb), vyskytuje se samozřejmě i na druhé straně hranice – v severní části státu Coahuila. Snese teploty okolo -10 °C, ale trvalejší poklesy na tuto hodnotu rozhodně nelze doporučit. Tyhle teploty jsou v místě výjimečné a mohou se objevit jen na pár hodin nad ránem, přes den teplota stoupá významně nad nulu.

Coryphantha hesteri

Když už jsme u těch koryfant, vyfotil jsem i dvě svoje, a to Coryphantha hesteri. což je spíše miniaturka, ale odnožuje a v trsech dorůstá i velikostí přes 10 cm v šířce a o něco méně ve výšce. Roste ve stejné oblasti jako C. ramillosa, takže i její požadavky na teplotu jsou obdobné. Někteří autoři ji řadí do rodu Escobaria, ale nám je to celkem jedno. Hlavně, že nám tahle miniaturka dělá radost svými živě červenými kvítky.

Coryphantha werdermannii

Obzvláště rád mám tuhle kytičku, která kupodivu patří mezi rostliny zapsanými v příloze 1 úmluvy CITES. Ta totiž v mexickém státu Coahuila obývá veliký kus světa, roste od pohoří Sierra de la Paila až vysoko nad Cuatro Cienegas, a je rozhodně stejně hojná, ne-li hojnější, než další koryfanty, které v příloze CITES nefigurují. Rozhodně je to ukázka velké neznalosti u lidí, kteří mají na obsah seznamu chráněných rostlin vliv. Jedná se o druh Coryphantha werdermannii, která u nás ve sbírkách ochotně kvete svým jasně žlutým květem a upoutává i svým atraktivním otrněním. Teploty na řadě nalezišť klesají přechodně i na 5-8 °C pod nulu, v Sierra de la Paila se stane, že spočinou i na pár hodin či dnů pod sněhem, ale na dalších lokalitách teploty nikdy pod nulu neklesají, takže bych příliš neriskoval.