Téměř každá sbírka kaktusů se časem rozroste a jednoho dne je pěstitel postaven před dilema: Kam já jen ty kaktusy dám? Také já jsem byl nucen v roce 1990 toto dilema řešit.

A tak jsem začal usilovně studovat různou literaturu a okukovat skleníky kolegů kaktusářů. Pak jsem narazil ve starém výtisku časopisu Zahrádkář na článek o solárním skleníku. Pod pojmem skleník si každý laik představí sklem ohraničený prostor určený k pěstování rostlin. Odborněji řečeno jde o technické zařízení pro zabezpečení růstových činitelů a procesů pěstovaných rostlin. Ale jen málokdo dokáže definovat solární skleník.

Skleníky využíváme především pro pěstování cizokrajných rostlin v našich chladnějších oblastech. V zimním a časně jarním období je však limitujícím faktorem nedostatek světla. Předpokládalo se, že optimální tvar střechy pro maximální osvětlení je polokoule, mnohostěn nebo poloviční válec. Ani jediná z těchto konstrukcí však nerespektuje základní potřebu a orientaci rostlin ke světlu, tj. kolmý úhel dopadu slunečního záření v různých zeměpisných šířkách.

Všechny dosavadní skleníky se symetrickou střechou jsou nevědomky optimalizovány pro zeměpisnou šířku rovníku. Starý typ skleníku se souměrně sedlovou střechou, orientovanou podélnou osou severojižně propustí v zimě sotva 40% slunečního záření…

Chcete-li číst dále, klepněte si na výtečný web plzeňských kaktusářů: http://kkp.webpark.cz