v posledním čísle Kaktusových novin jsem zase viděl spoustu krásných fotografií a tak vás snad neurazím, když vám pošlu taky pár obrázků ze své sbírky. Asi se tomu ani nedá říct sbírka, jak je vidět na obrázku č. 1. Je to taková směs nejrůznějších rostlin jak jsem je postupně nashromáždil.

Mammillárie, notokactusy, gymna, lobivie, rebucie a další. Možná polovina jich je ze semínek, která jsem si u vás za posledních asi patnáct let občas objednával. Ostatní jsem příležitostně kupoval na různých výstavách. Těch rostlin je asi tři sta a zaberou asi dva metry čtvereční. Takže žádná sbírka na kterou by se jezdili dívat kaktusáři z okolí. Mě ale k radosti bohatě stačí.

A letos se mi moji miláčci mimořádně předvedli. Snad proto, že jsem jim dopřál dost chladné zimování (asi 5 stupňů) bez substrátu, trochu světla a na jaře čerstvou zem. Přehlídka začala ještě když byli za oknem.

Solisia pectinata

Solisie takhle kvetla ještě před zasazením do květináče. Přehlídka pokračovala ve chvíli, kdy se začala objevovat poupata. Ne jenom květy jsou na kaktusech zajímavé. Tenkrát jsem si vzpomněl na úvod jedné knížky, kde autor píše, že kdyby kaktusy nevytvořila příroda, určitě by je vymysleli autoři sci-fi.

Když třeba tento obrázek viděla jedna kolegyně, komentovala ho jako narození mimozemšťanů. Od té chvíle už netrvalo dlouho a kaktusy se předvedly v plné kráse.

Posílám jen pár fotek, aby to pobrala pošta. Vždycky jsem vyhledával spíš druhy s velkými květy, ale i ty věnečky květů u mammillárií jsou hezké.

Letos mi moje rostliny opravdu udělaly radost a tak uvažuji o tom, že vybuduju ještě jednu takovou “bednu” a budu “sbírku” dál rozmnožovat.

Nakonec mě k tomu nutí i skutečnost, že mám ještě spoustu semenáčků z letošního a loňského výsevu, které bude taky potřeba někam uložit.

I když jich každý rok dost rozdám přátelům a známým jen tak pro radost, přesto jich ještě dost zbude. Takže přeju hodně úspěchů a snad se to všechno do té pošty vejde.