Echinocereus pulchellus var. weinbergii

Květen je prostě květen, člověk by ve sbírce mohl fotit celý den, protože toho kvete opravdu hodně. To mohli potvrdit nakonec i návštěvníci prvomájové akce v Chrudimi – kteří mohli na parapetu kvetoucích echinocereusů oči nechat. Ty jsme však představili už minulý rok, takže letos zase z jiného soudku. Pro názornost alespoň Echinocereus pulchellus var. weinbergii.

Pilocanthus paradinei

Protože jsem neúnavným propagátorem volné kutury – tedy pod průsvitným přístřeškem, tak jako první si prohlédneme Pilocanthus paradinei. Ten vydrží v pohodě i velké poklesy pod nulu, a když je naroubován na T. pasakana, tak i podložka nějakých – 5 °C snese. Může se tedy bez obav vystrčit na vzduch už někdy v březnu. Mám jich kvůli semenům asi 20, vykvétají vždy koncem května ve vlně, někdy kvetení ještě opakují i během léta. Ve skleníku se pitvoří, rostou příliš bujně a nejsou tak hezké, jako na volném vzduchu.

Pediocactus simpsonii

Pediocactus simpsonii – to je další z mrazuvzdorných. Platí to samé, co u Pilocanthus (Pediocactus) paradinei. Na letní stanoviště v polovině března, a na zimoviště až poté, co začíná opravdu mrznout. 

Turbinicarpus pseudomacrochele

Zase se tu objevila jedna zajímavost. Donedávna se tvrdilo, že odnože raší z mateční rostliny z areol. Pokud porušíme vegetační střed, pak lze tento způsob využít k vegetativnímu množení kaktusů. Víme ovšem, že některé kaktusy vytvářejí odnože z podzemních stolonů (viz např. Echinocereus stoloniferus, ale i třeba Notocactus ottonis). Ale viděl někdo někdy, že by podzemní odnože vytvářel Turbinicarpus pseudomacrochele? Tak se na to podívejme.

Turbinicarpus pseudomacrochele s podzemními odnožemi

Rostlina je naroubována bezesporu dobře, je na ní vidět, že je ve formě. Dá se říci, že roub bezdůvodně začal vytvářet spoustu kořenů – a světe div se – na kořínkách se začaly vyvíjet další rostlinky. Příroda si prostě dělá co chce.

Rebucie u Václava Šedy

V mé sbírce je velmi málo jižní Ameriky. Podle poptávky po semínkách lze soudit, že zejména miniaturky přicházejí do módy. A tak – protože z vlastní sbírky se moc chlubit nemůžu, zajel jsem do sbírky Václava Šedy, a tady to po půlce května kvetlo jako o pouti. Však posuďte sami. 

Stenocactus heteracanthus SB 115

Skoro pravidelně se tu setkáváme s některým ze stenocactusů. Tentokrát jsem pro vás vyfotil Stenocactus heteracanthus SB 115. Překrásná, spíše plochá rostlina, mi dělá radost. Hledám k ní ale druhou – možná, že by ji někdo (když ne prodal) tak alespoň půjčil? Pár semínek by bylo dost potřeba.

Dolichothele longimamma

Abychom mezi obrázky měli i trochu více zářivé žluti – podívejme se na tohle Dolichothele longimamma. Dnes už většina autorů řadí jméno Dolichothele jako synonymní k Mammillaria, ale tyhle „dlouhoceckaté“ mamilárky pro nás starší už asi navěky zůstanou dolichotelky – na tom ani armáda Doweldů, Huntů a jiných dovedů určitě nic nezmění.

Turbinicarpus polaskii

Turbinicarpus polaskii – rostlinka dlouho notoricky známá. Popsal ji už Backeberg, ale protože neuložil do herbáře vzorek, popis byl neplatný. Až nedávno němci Lechner a Jantschgi popis valorizovali a jméno navrhli ve tvaru T. macrochele var. polaskii. Nutno ovšem poznamenat, že polaskáče jsme pěstovali desítky let bez toho, že by nám v tom nedostatek v popisu příliš bránil. 

Turbinicarpus roseiflorus

Turbinicarpus roseiflorus. Kdo ví, co je to vlastně za rostlinu, resp. kde roste? Od doby popisu (Backeberg 1963) se v přírodě nenalezla. Backeberk sám píše, že místo naleziště není známé. Stejně tak se vyjadřuje i Frank (1993), který se přiklání k názoru, že většina rostlin v kultivaci jsou hybridního původu, snad mezi Tbc. lophophoroides a některým z Gymnocactus – snad knuthianus? Rostliny v mé sbírce (3 kusy) jsou všechny stejné, květy většinou takto růžové, ale mezi nimi jsou i květy téměř bílé. 

Kaktusaření je moc pěkná záliba. Záhad je tu dost a dost, člověk nikdy neví, čím ve své sbírce bude překvapen. I to je na tom kaktusaření fajn. A ještě na závěr – poslední kousek z mé sbírky vnoučat – malá Pavlínka roste i ve spánku moc dobře. Ale s volnou kulturou je problém – ta naráží na odpor té velké Pavlínky. Však je to taky dost rozmazlený! Moje výchova by byla rozhodně tvrdší.

Tak zase za měsíc…