Tak se,
vážení přátelé, po dlouhé době opět
ozývám a naštěstí nevidíte, jak se
červenám studem, že to tak dlouho trvalo. Až
mi to musel Pavel několikrát připomínat.
Vysvětlení je jednoduché. Nakupilo se několik
nepříznivých faktorů, z nichž nejhorší je
moje nemoc. Rozhodující ale bylo to, o čem
chci krátce pohovořit. Vyhořel jsem a tak jsem
s kytkami skončil. Abyste rozuměli, je to jako
v tom Radiu Jerevan, skleník nevyhořel celý,
ale jen předsíň, a s kytkami jsem neskončil
(zatím), ale měl jsem sto chutí s tím jak se
říká praštit.
 |
Aloe plicatilis
|
Celé
to začalo už dávno v té podivné zimě,
která nás tak trápila svými prudkými zvraty
počasí. Při velmi velkých mrazech, jak víte,
používám v předsíni skleníku k vytápění
svíčku, protože tam jsou umístěny všechny
pelargonie a není tam jiné topení. Ještě,
že jsem kdysi ve svém příspěvku
upozorňoval, že kalíšek se svíčkou musí
stát na nehořlavém podkladu. Ale 26. prosince
mrzlo, až praštělo a my jsme čekali
návštěvu. Tak jsem ještě navečer zašel do
skleníku a jelikož byly v předsíni pouhé 4
stupně, zapálil jsem kalíšek se svíčkou a v
tom spěchu jsem ho postavil na stůl na
papírovou krabici. No a druhý den jsem si
všiml, že předsíň skleníku je nějak
černá. Tak jsem tam nahlédl a ten pohled
nikomu nepřeji. Na stole ohořelá prkna a
folie, která zdvojuje sklo, shořelá. Vše
zcela černé, pokryté vrstvou sazí,
pelargónie bez listů, květináčky a jmenovky
na straně při stěnách roztavené,
umělohmotné nádobky na stole roztavené, což
bylo štěstí. V nich byla totiž voda, která
se vylila a uhasila oheň na stole.
 |
Schizobasis intricata
venku
|
Moje
pocity pochopí jen ti, kdo byli loni vyplaveni.
První, co mě napadlo, že končím. Otočil
jsem se, zavřel dveře a odešel domů. Teprve
za dva dny jsem se odhodlal vykalkulovat ztráty
a něco udělat. Vyzbrojen vysavačem jsem
pootevřel dveře a vysával vrstvu sazí ze
všeho. Pak nastoupila voda se saponátem a
omýval jsem skla (některá popraskala) a
konstrukci. Kytky jsem nechal tak, jak byly a jen
lituji, že jsem tu spoušť nevyfotografoval.
Pokud ke mně někdo zavítá, přesvědčí se
ale sám, že stopy zůstaly. Spolu s
pelargóniemi byly i tephrokaktusy, Chamaecereus
silvestrii a Pragochamaecereusy. Má
pesimistická nálada se nezlepšila ani poté,
co jsem do garáže uklízel vysavač a uklouzl
na příšerném náledí. Ona 4 zlomená žebra
člověku radost nepřidají.
 |
Schizobasis intricata -
báze
|
JENŽE!
Za pár dnů jsem zpozoroval, že geofytní
pelargonie vesele rostou dál, nové listy se
objevily i na loňských semenáčích a tak jsem
se synem napnul novou folii s tím, že holt
zůstanu u těch geofytů a ostatní pelargonie
jsou odepsané. No a za pár dnů nato začaly
rašit listy i na černých pahýlech ostatních
pelargonií a bylo po předsevzetí. Prostě si
prožily stepní požár. Neuhynula ani jedna a
navíc na jaře vyrašily i tefrokaktusy a
chamaecereusy. Příroda je mocná čarodějka.
Tak jsem ten konec trochu oddálil. Nyní je vše
v květu, opět vykvetlo krásně Aloe
plicatilis (zase jen jedno) a Schizobasis
intricata předvedl, proč má své jméno.
Jeho base se krásně rozštěpila, jak vidno na
snímku a že je to krásná kytka, když se jí
dá maximum světla, je vidět na snímku venku
ve větru, kde stonky zůstávají krásně
vzpřímené.
 |
Monadenium montanum ssp.
rubellum
|
Poslední
snímek je detail báze Monadenium montanum ssp.
rubellum. Všichni pěstitelé vědí, že
často odumře jen baze stonku a vlastní kaudex
zůstane zachován. To se mi stalo loni na jaře.
Z nadzemní části zbylo jen třícentimetrové
torzo. Za pokus nic nedáš, řekl jsem si a
narouboval šikmo seříznutý stvol na
seříznutou bazi. Ani jsem nedezinfikoval nůž.
Přesto roub přirostl a jak je vidět, rostlina
vesele roste a již krásně kvete.
Přátelé, dokud dýcháme, potud budeme
kaktusařit a sukulentařit. Takže už chystám
kytky na otvírání sezony, semenáčky jsou
přesázeny, inkubátor plný nových a někdy se
vám zase ozvu, cože je u mne nového. Snad to
nebude žádný horor.
Váš Sváťa Ryba
|
