- Je
nedělní odpoledne, které většinou
věnuji kaktusům a jak jinak, doháním
zanedbané, když na mě volá manželka,
že mám návštěvu. U zahradní branky
stojí žena a muž.
-
- „Dobrý
den, slyšeli jsme, že pěstujete
kaktusy, moc se o to zajímáme, můžete
nás pustit dovnitř? Nebudeme zdržovat
dlouho,“ vychrlí ze sebe žena jako z
kulometu a rázem je znát, kdo z těch
dvou je vůdčí osobností. Otevírám
branku.
-
- Ve
skleníku žena pobíhá mezi pulty a
jenom švitoří. „To je nádhera!
Takový kaktus také kvete? Skvělé
barvy a to výtečné otrnění.
Úžasné. Ta bílá v kontrastu s
červenou. Ježíš, to si musím
vyfotit.“
-
- Muž
postává uprostřed a pokuřuje. Vypadá
rozpačitě a v očích má otázku –
jak se jen chlap může zamilovat do
takových pichlavých potvor.
- „A tohle
jsou určitě importy,“ pokračuje
žena. „Jak se jim dobře daří,
dokonce mají poupata! Žasnu. Jste
výborný pěstitel. Zapomněla jsem se
představit. Jsem Beraňová,“ podává
mi ruku. „Doprovází mě můj
manžel“. Beraňová, z Ministerstva
životního prostředí,“ zdůrazňuje.
“Jezdím po sbírkách a dávám
dohromady databázi pěstovaných
kaktusů.“
-
- Hlavou mně
proběhne rčení o vši a kožichu.
„Přehodnotili jsme koncepci
o ochraně přírody. Mnohé biotopy
kaktusů jsou zničeny, některé to
bezprostředně čeká. Jste vlastně
jejich zachránci. Nabízíme
spolupráci. Pokud udržíte druhovou a
stanovištní čistotu, tak nejen
dostanete každoročně velmi slušnou
odměnu, ale budeme od vás za velmi
dobré ceny vykupovat i semena. Ta
následně budou repatriována do
vytypovaných lokalit.“
-
- Muž si
zapaluje další cigaretu. Mě polil pot
nejen z teploty skleníku. „Vypadáte
nějak překvapeně. Tady vám nesu malou
pozornost, ať vidíte, že to myslíme
vážně,“ chrlí ze sebe dál a
podává mně igelitku. „Jsou tam
sáčky na semena, odsávačka a
Encyklopedie kaktusů od Kunteho a
Šubíka.“ Dlouho po zaklapnutí
branky, zaklaply i moje čelisti.
|
