Nebezpečné fotografování Aprílová povídka č. 2 Asi by se nic závažného nestalo, kdyby nebylo Angličana Williama Henryho Foxe Talbota, který v roce 1839 fakticky vyvinul fotoaparát. Ale protože tohoto pána bylo, můžeme nejen pořizovat snímky svých krásných kaktusů, ale i bavit se příhodami, jako je tato.   Jednoho sobotního odpoledne jsem se vydal s několika přáteli na návštěvu k jednomu nepříliš známému Brněnskému kaktusáři, který vlastní jen maličkou sbírku. Ovšem každý kousek v jeho sbírce je pravý klenot. Zlatí Grusoni, vysoké cereusy, chlupaté Mamilárie. Radost pohledět. A tento náš přítel, majitel sbírky nám nabídl skupinové foto. Vzal do ruky svůj nový Nicon a začal nás zaostřovat. Ale protože v jeho zimní zahradě je jen velice málo místa, kam by si mohl poodstoupit, nenapadlo ho nic lepšího, než si dřepnout do skupinky vzrostlých kulovitých kaktusů.   Co následovalo si jen těžko umíte představit, pokud jste si nikdy nesedli na kaktus. Zranění sice nebylo příliš vážné, ale o to bolestivější. Drahého kamaráda jsme naložili do auta (v kleče) a odvezli k lékaři. Ten se smíchy málem neudržel a ujistil nás, že toto ještě neviděl a to už ošetřoval i krotitele tygrů v cirkuse. Kamarád ovšem moc pobaveně nevypadal, tak jsme raději zbaběle prchli.   Po týdnu mě přišel tento kamarád navštívit. Oznámil mi, že už může i sedět a donesl i lékařskou zprávu k nahlédnutí. Celá byla psána latinsky, tak jsem z ní pochopitelně nic neměl, až na jeden úryvek: "Cacti spinus triu rectus". V tom mě napadlo, co to bylo za kaktus, do kterého si přítel tak tragicky sedl. Ano. Byl to Ferocactus rectispinus, česky přeloženo "trnvprdeli". Od té doby je mi jasné, jak jej nalezl jeho objevitel. Prostě někoho fotografoval, trochu couval, aby mohl zaostřit, A... a jméno bylo na světě! Stanislav Spurný