NOTOCACTUS
ARECHAVALETAE (Speg.) Herter var. ALACRIPORTANUS
Ritt.
Notocactus arechavaletae
(Spegazzini) Herter var. alacriportanus
Ritter, Kakteen in Südamerika, 1: 165-166, 1979
Parodia ottonis (Lehm.)
Taylor, Bradleya, 5: 93, 1987
Parodia ottonis (Lehm.)
Taylor, The European Garden Flora, 3:
257-265,1987, pro parte – Stuchlíkova
citace ???
Jméno „alacriportanus“ je
z latiny a vztahuje se k místu nálezu,
kterým je Porto Alegre, Rio Grande do Sul,
Brazílie.
Popis
Stonek kulovitý až krátce sloupkovitý, 80
mm široký; žeber 8-12, v průřezu poněkud
polokruhovitá, 5-10 mm vysoká; areoly
kruhovité, s vlnou, později holé,
meziareolová vzdálenost 7-12 mm. Trny jemné,
jehlovité, pružné; okrajových trnů
v mládí 8-12, rovné, světle žluté,
později 7-10, většinou prohnuté, žluté nebo
žlutočervené, délka 7-12 mm. Květy 35-45 mm
dlouhé; nektarová komůrka purpurová; květní
trubka 12-17 mm dlouhá; okvětní lístky 20-24
mm dlouhé, 4-6 mm široké, sírově žluté,
kopinaté. Plod délky 10-15 mm, šířky 6-9 mm,
se šupinami se světle šedou až světle
hnědou vlnou. Semeno černé, zvonovité.
Variety a formy
F. Ritter popsal ve svém stěžejním díle
o kaktusech „Kakteen in Südamerika“ několik
variet N. arechavaletae – kromě
var. alacriportanus to byly ještě var. aureus,
var. buenekeri, var. horstii, var. limiticola,
var. nanus, var. rubescens.
Kromě variet, popsaných
Ritterem, známe ještě několik dalších jmen
bez platného popisu: var. convexicostatus, var.
cunapiruensis, var. grandicostatus, var.
horridispinus, var. pantanoensis, var.
segredoensis. Na některé z nich je ale
pohlíženo jako na zástupce okruhu N.
ottonis, protože někdy bývá nesnadné
rozlišení obou dvou druhů.
Výskyt a rozšíření
Jako naleziště typu (FR 1027, 1027a) udal
F. Ritter Porto Alegre – odtud i jméno
variety. V poznámkách k prvnímu popisu
uvádí, že oblast rozšíření se rozkládá
východně a severně od Guaiba, ale nezasahuje
do hor. Var. alacriportanus byla sbírána
více sběrateli: N. Gerloff (Gf 5, 87, 90b, 179,
242, 251, 657), M. G. Hamester (MGH 86, 199, 200,
215b), L. Horst – W. Uebelmann (HU 27), A.
Nilson (AN 379), K. H. Prestlé (PR 214), F.
Stockinger (FS 152, 272, 340, 372), D. van Vliet
(DV 79/30), W.-R. Abraham (WRA 569). Sběry byly
prováděny na vícero místech, jako oblast
rozšíření je možné označit východní
část státu Rio Grande do Sul.
Poznámky
Zatímco přístup F. Rittera při
rozlišování a popisu jednotlivých variet N.
arechavaletae je příkladem jemného
členění notokaktusů, při převedení
notokaktusů do rodu Parodia jsme svědky
opačného přístupu – N. arechavaletae
včetně všech jeho variet byl uveden jako
synonymum Parodia ottonis.
N. arechavaletae je
obdobně jako N. ottonis značně
plastickým taxonem a jeho variabilita je
značná.
- Literatura
Gerloff N., Lück H.-D., Notocactus,
7: 25, 1987
- Gerloff N.,
Neduchal J., Stuchlik S., Notokakteen -
Gesamtdarstellung aller Notokakteen, p.
43-44, 1995
- Neduchal
J., Notocactus-Bilanz 1998, p. 3, 1999
- Stuchlík
S., Notocactus arechavaletai Spegazzini a
jeho variety, Kaktusy, 23: 123-126, 1987
- Stuchlík
S., Notocactus arechavaletai (Spegazzini)
Herter, Minimus, 24:3-19,1993
Pěstování
N. arechavaletae var. alacriportanus se
v nárocích na pěstování neliší od
dalších zástupců nejen N. arechavaleta, ale
celé skupiny kolem N. ottonis. A tak
rostlinám dopřejeme pokud možno brzké
probuzení na jaře, mírnou, ale stálou
zálivku v průběhu celé sezóny, v zimě
sucho.
Na obrázku autora textu, kterým
je S. Stuchlík, je importní rostlina HU 27
z jeho sbírky.
|
