 |
FRAILEA
PHAEODISCA (Spegazzini) Spegazzini
|
Frailea phaeodisca
(Spegazzini) Spegazzini, Anal. Soc. Cient. Arg.
96: 72-73, 1923
Basionym : Echinocactus pygmaeus var. phaeodiscus
Spegazzini, Anal. Mus. Nac. Buenos Aires 3(4):
498, 1905
Phaeodiscus = s tmavohnědým tělem
Popis
Stonek jednotlivý, až 50 mm silný a až 30 mm
vysoký; epidermis modrozelená až olivová nebo
načervenale hnědá, temeno hluboce propadlé,
otrněné; kořeny řepovité; žeber 18-22,
žebra a bradavky téměř neznatelné, rýhy
mezi žebry kolmé, slabě zřetelné; bradavky
na spodní straně tmavozelené až
tmavočervenohnědé. Areoly oválné až
protáhlé, až 1 mm v průměru, černohnědé,
při okrajích červenohnědé.Trny 6-12, dlouhé
0,5-1,5 mm, přitisklé a na těle položené,
hřebínkovitě nebo paprskovitě uspořádané,
často dolu ohnuté, přímé až lehce zahnuté,
sklovitě bílé až zlatožlutě hnědé,
středové trny většinou chybějí. Květy asi
35 mm dlouhé a 40 mm široké, vyrůstají v
blízkosti temene, leskle sírově žluté, vně
hustě porostlé světlehnědou až bělavou
vlnou a světle červenohnědými štětinami;
petaly obráceně kopinaté, 20 mm dlouhé, 6 mm
široké; perikarpel 7 mm dlouhý, uvnitř
žlutozelený; prašníky, nitky a čnělka
sírově žluté; laloky blizny 5-10, sírově
žluté, nitkami obklopené, ohnuté, 5 mm
dlouhé. Plod 8-12 mm v průměru, zploštělý,
nahnědlý až načervenalý, později usychá a
rozpadá se. Semena kloboukovitá, 1,5 mm
dlouhá, 2,5 mm široká, tmavohnědá, lesklá,
hladká.
Variety a formy
Platně nebyly popsány žádné variety a formy.
Z okruhu rostlin Frailea phaeodisca byla K.H.
Prestlém vyjmuta a popsána Frailea perbella
Prestlé, zdá se však, že by bylo vhodnější
ji brát jen jako jednu z forem proměnlivé
Frailea phaeodisca.
Výskyt a rozšíření
Podle současných znalostí je Frailea
phaeodisca rozšířena hlavně ve třech
oblastech. Styčné body mezi oblastmi nejsou
známy, nedají se ale vyloučit. Centrum leží
v jižní Brazílii v prostoru Minas do Camaqua,
jižně od Cacapava do Sul, druhá oblast je mezi
Tacuarembó (severní Uruguay), Alegrete a
Quarai. Odtud pochází typový sběr. Třetí
oblast je ve střední (dept. Treinta-Y-Tres a
Cerro-Largo) a jižní (dept. Lavalleja)
Uruguayi. Roste převážně na travnatých
pastvinách, mimo skalnatá území. V řídké
pisčité půdě vytváří řepovité kořeny.
Poznámky
V roce 1905 byla Frailea phaeodisca popsána jako
varieta Frailea (Echinocactus) pygmaea (Speg.)
Br. et R., ale již v roce 1923 byla ustanovena
jako samostatný druh. Až do 60. let dvacátého
století se ve sbírkách vyskytovala jen
sporadicky a byla považována za vzácnou. V
českých sbírkách byla k nalezení pod jménem
Frailea nigriareolata n.n. Do Evropy byla
opětovně dovezena firmou Su-ka-flor pod
označením HU 75, jednotlivé dodávky se
lišily v detailech, nebyl brán ohled na různá
místa sběru. Příliv uruguayských forem
znamenaly cesty pánů Schlossera a Prestlého v
druhé polovině 70. let.
Rostliny brazilských populací
jsou víceméně podobné, vyskytují se zde dvě
formy, aniž jim je přisuzován taxonomický
význam. Jednak jde o rostliny s tmavohnědými
areolami a rohovinovitými trny, které se
nedotýkají. Druhá forma má černé areoly a
delší, spíše stříbřité trny, které se
skoro dotýkají.
Rostliny jižního okruhu
rozšíření jsou proměnlivější, rostou zde
v malých ostrůvkovitých areálech, mezi
kterými většinou není spojení. Zejména
okrajové populace se odchylují od typu,
přičemž lze nalézt četné přechodové
formy. Hlavně délka a počet trnů, tvar těla
nejsou tak jednotné jako u rostlin z Minas do
Camaqua. Mnohé z rostlin sběrů Schlossera a
Prestlého byly šířeny pod novými jmény,
například : Frailea arbolita n.n., cupularia
n.n., glauca n.n., glaucescens n.n., phaeacantha
n.n., rubra n.n., zapicanensis n.n.... Záleží
jen na tom, kdo má jaký pohled na taxonomii,
zda si bude chtít tyto rostliny řadit jako
samostatné druhy nebo jako variety či formy.
Musím konstatovat, že u mnohých forem se
rozdíly pěstováním ve sbírkách setřely.
Za zmínku stojí nález z roku
1992, kdy u Sao Francisco de Assis v Rio Grande
do Sul byla nalezena Frailea, která má znaky
jak Frailea cataphracta (Dams) Br. et R. (ta se
vyskytuje ve východní Paraguayi), tak Frailea
phaeodisca. Nápadné je, že 1-2 leté
semenáče mají mnoho znaků mladé Frailea
phaeodisca z okolí Minas do Camaqua, během
dalšího vývoje vystupují znaky Frailea
cataphracta, jako například zřetelné
zhrbolkovatění s výraznou měsíčkovitou
kresbou. Tato rostlina je šířena pod jménem
Frailea pseudocataphracta n.n..
Fotografie rostliny ze sbírky ukazuje rostlinu
PR 693, která je pojmenována jako Frailea
phaeacantha n.n.. Stanoviště rostliny je ve
střední Uruguayi u Isla Patrulla. Rostliny
zachycené na snímku z přírody ukazují
záleží na tom, jaký bude vybrán obrázek :
populaci Frailea phaeodisca
- Gf 495 mezi Quarai a Livramento, Rio Grande do
Sul
- Gf 349 od Minas do Camaqua, Rio Grande do Sul
- Gf 558 od Trevo, Rio Grande do Sul
- Gf 870 mezi Encrulzihada a Herval, Rio Grande
do Sul
Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, Band III, p.
1660-1661, 1959
Buining A.F.H., Frailea asterioides Werd. en
Frailea phaeodisca (Speg.) Speg., Succulenta, 53:
136-141, 1974
Hofacker A., Die dunkelbraune Scheibe - Frailea
phaeodisca (Spegazzini) Spegazzini,
Mitteilungsblatt Frailea, 2: 39-44, 1997
Hofacker A., Frailea phaeodisca Spegazzini, Kakt.
und and. Sukk., 43: Karteikarte 13,1992
Knutti B., Hefti Ch., Die systematische
Gliederung der Gruppe um Frailea phaeodisca
(Spegazzini) Spegazzini aus unserer Sicht,
Mitteilungsblatt Frailea, 2: 45-52, 1997
Osten C., Notas sobre Cactáceas in Anales del
Museo de Historica Natural de Montevideo, p.
55-56, 1941
Prestlé K. H., Die Gattung Frailea Br. et R., p.
29-48, 1997
Prestlé K. H., Phaeodisca-achtige Frailea´s,
Succulenta, 59: 182-185, 1980
Prestlé K. H., Frailea perbella spec. nov.
Prestlé, Succulenta, 59: 115-120, 1980
Ritter F., Kakteen in Südamerika 1: 205, 1979
Spegazzini C., Cactacearum Platensium Tentamen in
Anales del Museo Nacional de Buenos Aires, Tomo
XI, p. 497-498, 1905
Spegazzini C., Breves Notas Cactologicas in
Anales de la Sociedad Cientifica Argentina, Tomo
XCVI, p. 73, 1923
Theunissen J., Nogmaals: Frailea phaeodisca,
Succulenta, 60: 47-48, 1981
Pěstování
Frailea phaeodisca roste na stanovištích v
písčité, velmi propustné zemi. Rostliny
většinou rostou na plném slunci, ale existuje
řada stanovišť, kde rostou chráněné trávou
a v mechu. V době sucha se těla rostlin
zatahují do země a jsou zakryta prachem a
rostlinnými zbytky. Z těchto poznatků plyne,
že ji budeme pěstovat ve velmi dobře
propustném substrátu, s dostatkem vody a podle
mých zkušeností lépe v polostínu. Ve
vrcholném létě je třeba dát pozor na letní
stagnaci, kdy rostliny nerostou a nevhodná
zálivky způsobuje hnilobu kořenů.
Přezimování při teplotách okolo 10° C.
Čerstvá semena klíčí během dvou dnů. V
prvních měsících po výsevu jsou klíčenci
značně choulostiví a dochází k větším
ztrátám.
Text: Lubomír Berka
Foto: kulturní rostliny PR 693 Miroslav Veverka,
rostlina pochází ze sbírky autora textu. Foto
na stanovišti pořídil N. Gerloff.
|
