- Obrázkový
čtrnáctideník ZAHRADA (dříve
„Zahrada domácí a Školní)
šéfredaktor Josef Vaněk, zahradní
architekt v Chrudimi
- Ročník
XXIII/1929, sešit 13., strana 198
-
- Je zajímavo,
jak v některých krajích se vžilo pěstování
cizokrajných rostlin, i dosti choulostivých,
které tak zdomácněly, že je lze viděti
v každé domácnosti a že jim i byla dána
jména, pod kterými se dále rozšiřují.
Ku příkladu v kraji nechanickém zdomácnělo
Epiphyllum, jemuž vzhledem k tomu, že
kvete v lednu, dáno lidové jméno ledňáček.
- O způsobu
pěstování, přenášeném s generace
na generaci, dovede Vám s pěstitelským
zápalem vyprávět i odrostlejší dítě.
Máme doma v rodině také takový ledňáček,
který mne každoročně překvapí jak
vzrůstem, tak bohatým květenstvím; máme
ale i takovou babičku, která o pěstování
ledňáčku dovede každoročně stejně
tak pěkně vypravovati. A lednáček
roste – roste a je ho již opravdu krásný
kus. Jeho existence v naší domácnosti
se tak vžila, že se stal skutečně její
součástí, jako by k rodině patřil.
-
- Babiččiny
praktiky v pěstování lednáčku s
celou historií proto, že má tak krásné
exempláře, nechám mluviti jejími
vlastními slovy.
-
- „Když
jsem se přivdala na chalupu, vzala jsem
si s výbavou „oplégr“ lednáčku z
domu, neboť on přináší štěstí.
Velký mi z domu nechtěli dát, abych
jim to štěstí neodnesla. Hned jak jsem
si to v novém domově trochu urovnala,
sháněla jsem pro milý lednáček hlínu.
-
- Už z domu
jsem věděla, že na to je dobrý troud
z vyhnilého pařezu a takových pařezů
bylo u nás v lese plno. Pak jsem tu
shnilotinu prosála na řešetu a přimísila
asi polovinu čistého písku, jako mám
na nádobí. Potom jsem vzala malý květináč,
dírku jsem zakryla střepem a nasypala
as centimetr písku, na který jsem
teprve nasypala připravenou hlínu a
trochu zamáčkla. Do toho jsem pak
teprve zastrčila a trochu přimáčkla
„oplégr“, který mezi tím zavadl,
ale to naprosto nevadí. Jak už se to u
nás dělalo a jak už jsem byla na to
zvyklá při sázení oplégrů, přiklopila
jsem ho po zalití skleničkou, musí si
však každý den vytírati usazený pot
na skleničce, nebo jinak na lednáček
voda zakapává a snadno hnije.
-
- Postavila
jsem ho zrovna na to místo v okně proti
východnímu slunci jako doma. Ze zkušeností
jsem věděla, že mu moc sluníčka škodí,
ale taky, že nesmí státi úplně ve stínu.
Taky bych neradila nikomu, aby ho dával
na okno, kde sluníčko celý den pálí.
To by vypadal, jako by se ho chytal
brant, listy mu zčervenají a bude se
scvrkati. Na dobro nezahyne, ale dlouho
pak klempíruje.
-
- Na tom místě
zůstal lednáček státi a hnulo se s ním
jen tehdy, když se okna čistila. Však
jsem se později nahubovala na děti, když
se u okna hašteřili a někdy mně s ním
hnuli. Ono mu to škodí a často i květy
shazuje, je-li přenášen s místa na místo.
Však ale lednáček mně byl za mou péči
vděčný a hned druhým rokem kvetl, a
jak bohatě.
-
- Potom, když
dětí přibylo a lednáček narůstal,
tu mně ho s okna shodily a poněkud rozlámaly.
Abych tomu pro příště zabránila,
zarazila jsem do stropu skobu, na kterou
jsem připevnila drátem prkénko a milý
lednáček na něho postavila. Zavěsila
jsem ho v polovině výšky okna, aby měl
dostatek světla. Tam visí až dosud a
mohu říci, že tam teprve řádně sesílil
a zdá se mi, jako by mu ty výpary z
kuchyně šly náležitě k duhu.
-
- Se zaléváním
nedělám žádné ceráty, když na něj
zapomenu, nic si z toho nedělá, jindy
mu to zase vynahradím. Přesadila jsem
ho v životě jenom několikrát a to vždy
teprve tehdy, když mně ho už bylo líto,
že se tlačí v tak malinkém hrnéčku.
To bylo vždy z jara, když jsme bílili
kuchyň a překážel“.
-
- Tedy jak
vidíme, babička nám pověděla, jak s
úspěchem pěstuje svůj lednáček.
Je-li to tentýž, co si po svatbě přivezla
z domu a u nás roste, nemohu tvrditi. S
určitostí nám to potvrzuje – snad si
i sama na tu lež zvykla. Kolik jenom řízků
bylo z něho rozdáno příbuzným a známým,
ví jenom babička - je to však znáti v
oknech jiných chalup a okolí. Jenom s tím
nešťastným latinským jménem
Epiphyllum se nemůže spřáteliti a
chce-li ho konečně vysloviti, je to vždy
přeházeno a zní to jako „Epilifum“.
Než to jí odpustíme – má už na to
špatnou paměť.
- Tento milý
článek netřeba komentovat, a dodnes je
možné se podle něho řídit, třeba i
v kuchyňkách dnešních paneláků…
|
