Historie našeho EPIPHYLLUM

Obrázkový čtrnáctideník ZAHRADA (dříve „Zahrada domácí a Školní) šéfredaktor Josef Vaněk, zahradní architekt v Chrudimi
Ročník XXIII/1929, sešit 13., strana 198
 
Je zajímavo, jak v některých krajích se vžilo pěstování cizokrajných rostlin, i dosti choulostivých, které tak zdomácněly, že je lze viděti v každé domácnosti a že jim i byla dána jména, pod kterými se dále rozšiřují. Ku příkladu v kraji nechanickém zdomácnělo Epiphyllum, jemuž vzhledem k tomu, že kvete v lednu, dáno lidové jméno ledňáček.
O způsobu pěstování, přenášeném s generace na generaci, dovede Vám s pěstitelským zápalem vyprávět i odrostlejší dítě. Máme doma v rodině také takový ledňáček, který mne každoročně překvapí jak vzrůstem, tak bohatým květenstvím; máme ale i takovou babičku, která o pěstování ledňáčku dovede každoročně stejně tak pěkně vypravovati. A lednáček roste – roste a je ho již opravdu krásný kus. Jeho existence v naší domácnosti se tak vžila, že se stal skutečně její součástí, jako by k rodině patřil.
 
Babiččiny praktiky v pěstování lednáčku s celou historií proto, že má tak krásné exempláře, nechám mluviti jejími vlastními slovy.
 
„Když jsem se přivdala na chalupu, vzala jsem si s výbavou „oplégr“ lednáčku z domu, neboť on přináší štěstí. Velký mi z domu nechtěli dát, abych jim to štěstí neodnesla. Hned jak jsem si to v novém domově trochu urovnala, sháněla jsem pro milý lednáček hlínu.
 
Už z domu jsem věděla, že na to je dobrý troud z vyhnilého pařezu a takových pařezů bylo u nás v lese plno. Pak jsem tu shnilotinu prosála na řešetu a přimísila asi polovinu čistého písku, jako mám na nádobí. Potom jsem vzala malý květináč, dírku jsem zakryla střepem a nasypala as centimetr písku, na který jsem teprve nasypala připravenou hlínu a trochu zamáčkla. Do toho jsem pak teprve zastrčila a trochu přimáčkla „oplégr“, který mezi tím zavadl, ale to naprosto nevadí. Jak už se to u nás dělalo a jak už jsem byla na to zvyklá při sázení oplégrů, přiklopila jsem ho po zalití skleničkou, musí si však každý den vytírati usazený pot na skleničce, nebo jinak na lednáček voda zakapává a snadno hnije.
 
Postavila jsem ho zrovna na to místo v okně proti východnímu slunci jako doma. Ze zkušeností jsem věděla, že mu moc sluníčka škodí, ale taky, že nesmí státi úplně ve stínu. Taky bych neradila nikomu, aby ho dával na okno, kde sluníčko celý den pálí. To by vypadal, jako by se ho chytal brant, listy mu zčervenají a bude se scvrkati. Na dobro nezahyne, ale dlouho pak klempíruje.
 
Na tom místě zůstal lednáček státi a hnulo se s ním jen tehdy, když se okna čistila. Však jsem se později nahubovala na děti, když se u okna hašteřili a někdy mně s ním hnuli. Ono mu to škodí a často i květy shazuje, je-li přenášen s místa na místo. Však ale lednáček mně byl za mou péči vděčný a hned druhým rokem kvetl, a jak bohatě.
 
Potom, když dětí přibylo a lednáček narůstal, tu mně ho s okna shodily a poněkud rozlámaly. Abych tomu pro příště zabránila, zarazila jsem do stropu skobu, na kterou jsem připevnila drátem prkénko a milý lednáček na něho postavila. Zavěsila jsem ho v polovině výšky okna, aby měl dostatek světla. Tam visí až dosud a mohu říci, že tam teprve řádně sesílil a zdá se mi, jako by mu ty výpary z kuchyně šly náležitě k duhu.
 
Se zaléváním nedělám žádné ceráty, když na něj zapomenu, nic si z toho nedělá, jindy mu to zase vynahradím. Přesadila jsem ho v životě jenom několikrát a to vždy teprve tehdy, když mně ho už bylo líto, že se tlačí v tak malinkém hrnéčku. To bylo vždy z jara, když jsme bílili kuchyň a překážel“.
 
Tedy jak vidíme, babička nám pověděla, jak s úspěchem pěstuje svůj lednáček. Je-li to tentýž, co si po svatbě přivezla z domu a u nás roste, nemohu tvrditi. S určitostí nám to potvrzuje – snad si i sama na tu lež zvykla. Kolik jenom řízků bylo z něho rozdáno příbuzným a známým, ví jenom babička - je to však znáti v oknech jiných chalup a okolí. Jenom s tím nešťastným latinským jménem Epiphyllum se nemůže spřáteliti a chce-li ho konečně vysloviti, je to vždy přeházeno a zní to jako „Epilifum“. Než to jí odpustíme – má už na to špatnou paměť.
Tento milý článek netřeba komentovat, a dodnes je možné se podle něho řídit, třeba i v kuchyňkách dnešních paneláků…

Pavel Pavlíček
e-mail:
pavlicek@chrudim.cz