 |
DISCOCACTUS
BUENEKERI Abraham
|
Discocactus buenekeri
Abraham W. R., Kakt. und and. Sukk., 38: 282,
1987
Discocactus zehntneri Br. et R.. subsp. buenekeri
(Abraham) P. J. Braun et E. Esteves, Kakt. und
and. Sukk., 44: 64, 1993
Jméno bylo zvoleno na počest
objevitele - tím je pan Rudi Büneker (Bueneker)
z Brazílie, neunavný sběratel a cestovatel,
milovník kaktusů.
Popis
Rostlina bohatě odnožující, tvořící trsy až
0,5 m široké, jednotlivý stonek zploštěle
polokulovitý až kulovitý, asi 60-80 mm široký,
pokožka šedozelená, žeber 14-16, až 7 mm široká,
rozpadlá do oblých, asi 3 mm vysokých hrbolců
Areoly kruhovité, asi 2 mm široké, s bílou
plstí. Trny okrajové, nepíchavé, paprskovitě
rozprostřené, k tělu přitisklé, asi 5-7 mm
dlouhé, bělavé až hnědavě žlutavé, s tmavším
hrotem; středové trny chybějí. Cefálium asi
30 mm široké a až 20 mm vysoké, složené z bílé
vaty, štětiny jen nevýrazné a jen na starších
rostlinách. Květy noční, široce nálevkovité,
až 40-50 mm dlouhé a široké, vonné, okvětní
lístky kopinaté, špičaté, asi 3-4 mm široké,
bílé barvy, někdy s nazelenalou špičkou.
Plod válcovitý, až vřetenovitý, asi 35 mm
dlouhý a 5-6 mm široký, ve zralosti se prodlužující
a vysunutý z cefália, oplodí krémově žlutavé
barvy, na vrcholu načervenalé. Semena asi 1,2
mm velká, kulovitá s černou bradavičnatou
testou.
Výskyt a rozšíření
Discocactus buenekeri se vyskytuje v Brazílii, v
severní oblasti státu Bahia, v nadmořské výšce
asi 1000 m. Roste v nánosech téměř čistého
bílého krystalického křemenného písku.
Variety a formy
Některými autory je vzhledem k hojnému
odnožování a vzhledem k žlutavým plodům přiřazován
k D. zehntneri jako poddruh. Nezdá se to však být
rozumné řešení, protože roste na izolovaném
nalezišti, a lze jej odlišit i morfologicky.
Jedná se o málo proměnlivý taxon, známý jen
z malé oblasti.
Poznámky
D. buenekeri byl objeven koncem osmdesátých let
minulého století, na stráních nad vysýchavými
potoky a na rovinatých plochách náhorních plošin.
Objevuje se na otevřených úsecích terénu.
Povrch je pokryt hrubým bílým křemenným pískem,
spodní vrstvy půdy jsou zbarveny hnědě až černě
a obsahují jílovité a humusové složky.
Přiřazení k D. zehntneri se zdá být násilné,
musíme však připustit, že v nedávné době
byly klasifikovány i další, podobné a v
nedalekých pohoří rostoucí taxony:
D. zehntneri f. albispinus (Buin. et. Brederoo)
Říha
D. zehntneri subsp. boomianus Buin. et Brederoo
D. zehntneri var. horstiorum Braun
D.zehntneri var. araneispinus (Buin.) Braun
Do taxonomického členění zasahovalo a
zasahuje více autorů, a tak můžeme jednotlivé
taxony najít v literatuře zařazeny jako
variety, poddruhy i jako samostatné druhy.. Lze
je však spolehlivě od sebe rozlišit.
D. buenekeri je krásnou miniaturou s hustými
nepíchavými trny, je dosud ve sbírkách vzácný
a zřejmě tomu tak zůstane i v budoucnosti.
Podobně jako např. D. horstii, zprvu rychle
roste a zejména po naroubování dospívá během
několika let ke květům, ovšem stejně tak
snadno a rychle hyne, dopustí-li se pěstitel i
jen malé chyby.
Literatura
Abraham W. R., Ein aussergewohnlicher neuer
Discocactus: Discocactus buenekeri, Kakt. und
and. Sukk., 38: 282-285, 1987
Annonym, Manuale per Identificazione delle
Cactaceae e di altre piante Succulente, Piante
Grasse, 12: 17-18, 1992
Pěstování
Do Evropy bylo dovezeno jen několik rostlin,
které se již více než dvacet let snaží pěstitelé
udržet. Jedná se však o citlivý druh, který
nesnáší nízké teploty a dlouhý vegetační
klid během naší zimy. Vyskytuje se proto ve sbírkách
výjimečně. Roubování je proto vhodné,
vyhovuje mnoho typů podnoží, jako jsou zejména
Echinopsis cv., Myrtillocactus geometrizans, ale
také jiné cereusovité kaktusy. Roubovanci
kvetou již ve velikosti 3-4 cm. Vegetativní množení
je snadné, vzhledem k hojnému odnožování. Už
1 cm velké odnože mají většinou ji založeny
špičky čekacích kořenů, které snadno zakoření.
Potíž je však během zimy, kdy malé rostliny
bez zásob vody (kterou mohou čerpat roubovanci
z podnoží), brzy usychají. Zimní teploty by
neměly trvale klesat pod 15 °C. Během růstu
je vhodná hojná zálivka a vyvážené přihnojování.
Na snímku R. Šubíka je originální rostlina
dovezená od pana W. Uebelmanna ze Švýcarska a
pěstovaná více než 20 let ve sbírce autora
textu. Text Jan Říha.
|
