Únor 2003 ve sbírce u Pavlíčků

Únor je měsícem klidnějším, práce v expedici probíhá v pohodě, neboť Pavlíček se právě poflakuje někde v prachu Mexika a děvčata toto období hodnotí podle pravidla „kocour je pryč – myši mají pré“.

Echinocereus lindsayi

Sluníčko ale už nabývá na síle a ve skleníku je možné alespoň roubovance začít trochu zalívat, aby rouby, které jsou už sluníčkem probuzeny zbytečně nevysávaly své podložky. Chodíme po skleníku – ale i ve sklepě či jinde, kde máme kytky uskladněné, a pozorujeme, zda se někde nevyskytli škůdci, kteří dovedou přes zimu docela zařádit.

Samozřejmě, že při těch prohlídkách nemusí být hlavní činností kontrola stavu, ale je to zejména kochání. Je to prostě tak, že kontrolujeme – a to manželce zdůrazňujeme, neboť není třeba, aby ta naše říkala té vaší, že „ten můj v tom skleníku jen tak zbůhdarma pročumí hodiny a hodiny“. No a třeba takový Echinocereus lindsayi, ten je nutné kontrolovat skoro pořád, neboť ty nádherné trny za to prostě stojí.

Samozřejmě, že se dobře dívá i na vzhled Uebelmannia pseudopectinifera. Koupil jsem jich pár u Pavla Heřtuse (Šibřina u Prahy, kousek od výpadovky na Kolín), prodával je za báječných 60,- Kč za kus. 3 kousky jsem svou „péčí“ připravil o kořeny, takže muselo dojít k naroubování. A vidíte, že temínko už v únoru světlá, otevírá se, raší nové trny, ta kytka si už přímo úpěnlivě prosí o vodu.

Uebelmannia pseudopectinifera

Začíná měsíc březen, to už ve skleníku s možností přitopení celou sbírku řádně zaliju, horkou vodou s trochou jaru, uvidíme, jak se ty po zimě trochu zaprášené rostlinky rozsvítí – a už druhý třetí den se jim budou temínka lesknout, jak se kaktousky napijí