MAMMILLARIA LAUI Hunt
subsp. DASYACANTHA (Hunt) Hunt
Mammillaria
laui Hunt subsp. dasyacantha (Hunt) Hunt,
Mammillaria Postscripts, 6: 7, 1997
Mammillaria laui f. dasyacantha Hunt, Cact. Succ.
J. (GB), 41: 100, 1979
Mammillaria dasyacantha (Hunt) Reppenh., Die
Gattung Mammillaria, Monographie, 1: 304, 1991
Mammillaria subducta (Hunt) ??? var. dasyacantha
(Hunt) Reppenh., Gattung Mammillaria, p. 55, 1987
Escobariopsis laui (Hunt) Doweld subsp.
dasyacantha (Hunt) Doweld, Sukkulenty (Moskva),
3: 40, 2000
Mammillaria laui Hunt subsp. subducta (Hunt)
Hunt, Mammillaria Postscripts, 6: 7, 1997
Druh je pojmenován podle svého nálezce A. B.
Laua, znalce mexické kaktusové flóry.
Označení subspecie vyjadřuje charakter trnů:
lat. dasyacanthus znamená drsný, hustý, huňatý,
tedy rostlina s hustými, huňatými nebo i drsnými
trny.
Popis
Stonek odnožující a tvořící velké trsy o
šířce 300-400 mm, se stovkami hlav, hlavy malé,
až 30 mm široké a až 5 cm dlouhé, kořeny
silné a rozvětvené. Trny nerozlišené na středové
a okrajové, v počtu 45–80, asi 2–8 mm dlouhé,
vláskovité až jemně štětinovité, uspořádané
ve více řadách; dolní trny kratší a jemnější,
všechny hladké, bílé a zakrývající tělo
rostliny. Květy vyrůstají ve věnečku poblíž
temene, nálevkovité, 15 mm dlouhé a široké,
tmavě karmínové; vnější okvětní lístky
krátce špičaté, vnitřní okvětní lístky
kopinaté, 7 mm dlouhé a 2 mm široké, barva lístků
přechází směrem k jícnu květu do bělavé až
bílé; čnělka slabá, 7–9 mm dlouhá,
bliznové laloky většinou 4, jen 0,5 mm dlouhé,
světle žluté; tyčinky četné, růžové, na
bázi bílé, prašníky světle žluté. Plod
kulovitý až podlouhlý, s tenkou papírovitou
slupkou a se zbytkem zaschlého okvětí. Semena
černá, 0,9 mm dlouhá a 0,7 mm široká.
Variety a formy
Rozdíly v názorech na trojjedinou M. laui
zavdaly příčinu k odlišným klasifikacím. Přes
značnou odlišnost "typických" forem
je Hunt popsal jako
M. laui f. laui Hunt, Cact. Succ. J. Great Brit.
41: 100, 1979
M. laui f. subducta Hunt, Cact. Succ. J. Great
Brit. 41: 100, 1979
M. laui f. dasyacantha Hunt, Cact. Succ. J. Great
Brit. 41: 100, 1979
Reppenhagen ponechal Huntovu M. laui jako
samostatný druh a svůj původní dobrý druh M.
subducta překombinoval jako varietu M. laui var.
subducta (Hunt) Reppenhagen
Výskyt a rozšíření
M. laui subsp. dasyacantha byla nalezena ve státě
Tamaulipas A. B. Lauem mezi místy Ciudad
Victoria a Jaumave, poblíž asbestových dolů u
La Reja, ve výšce 1400–1700 m (L1219).
Reppenhagen ji nalezl na příkrém úbočí
horského hřebene z břidlice. Udávána je z téže
lokality jako typ, t.j. ze státu Tamaulipas mezi
městy Ciudad Victoria a Jaumave a u La Reja, ve
výšce 1000–1600 m.
Je to subspecie v přírodě nejméně zastoupená,
roste ze všech tří v nejvyšší nadmořské výšce,
někde se překrývá s typem. Od typu (subsp.
laui) se liší štíhlejšími, bílými středovými
trny, obtížně nebo vůbec nerozlišitelnými
od okrajových trnů. Všechny trny jsou měkké,
zatímco u typu jsou středové trny zřetelně
silnější a pichlavé.
Poznámky
Vzhledem ke skutečnosti, že se u všech tří
subspecií M. laui projevuje jistá proměnlivost
a populace těchto taxonů se někde prolínají,
je nutno říci, že proměnlivost druhu v závislosti
na nadmořské výšce není přesvědčující.
Pro kaktusáře je však toto rozlišení velmi
praktické. Lze nalézt i drobné odchylky, které
se tu více, tu méně přiklánějí k sousední
subspecii. To zřejmě způsobilo i odlišné chápání
těchto tří taxonů u Reppenhagena a Hunta.
Hunt udává u f. dasyacantha nadmořskou výšku
1400–1700 m, Reppenhagen 1300 m. Dále Hunt udává
středové trny velmi slabé, těžko odlišitelné
nebo vůbec neodlišitelné od okrajových trnů,
kterých je velmi mnoho, Reppenhagen udává 30–40
okrajových trnů jemně štětinatých,
propletených, bílých, středových trnů 5–8,
slabých a žlutobílých. Je možné, že tu jde
o záměnu s f. laui, čemuž odpovídají
popisované znaky.
Dle Hunta (1997) patří do podrodu Mammillaria,
sekce Hydrochylus, řady Lasiacanthae.
Reppenhagen zařadil M. dasyacantha jako
samostatný dobrý druh v podrodu Mammillaria,
sekci Hydrochylus, v řadě Lasiacanthae a ve
skupině M. humboldtii. Lüthy má tuto subspecii
jako M. laui f. dasyacantha v podrodu
Mammillaria, sekci Cylindricothelae, v řadě
Lasiacanthae a ve skupině M. schiedeana. Bravo
Hollis a Sánchez-Mejorada ji umístili do
podrodu Chilita, řady Lasiacanthae jako M. laui
f. dasyacantha. Pilbeam (1999) ji má v podrodu
Mammillaria, sekci Hydrochylus, v řadě
Lasiacanthae a ve skupině M. humboldtii.
Literatura
Bravo Hollis H, Sánchez-Mejorada H., Las Cactáceas
de México, 3: 160, 1991
Hunt. D. R., Recent Mammillaria discoveries,
Cact. Succ. J. (GB), 41: 95-110 [p. spec. 100],
1979
Hunt D. R., A new review of Mammillaria names –
L–M, Bradleya, 3: 53–66, 1985
Hunt, D. R., Interim list amendments, Mammillaria
Postscripts, 6: 7, 1997
Lau A. B., The elusive Mammillaria carmenae,
Cact. Succ. J. (US), 50: 180–183, 1978
Pilbeam J., Mammillaria, p. 162, 1999
Reppenhagen W., Die Gattung Mammillaria,
Monographie, 1: 304, 1991
Říha J., Kaktusy státu Tamaulipas, Kaktusy 78,
14: 77, 1978
Pěstování
Díky svému hezkému vzhledu se tato mamilárie
rychle rozšířila ve sbírkách. Přispělo k
tomu i to, že ochotně odnožuje, odnože lze
roubovat a dále takto šířit. Brzy a ochotně
kvete. Pěstování pravokořenných rostlin nečiní
zvláštních potíží, přezimování je dobré
volit světlé a raději teplejší (nad 10 °C),
rostliny pak vykvétají v kultuře již v dubnu.
Při vhodném hrubozrnném a dobře propustném
substrátu nehrozí nebezpečí přemokření.
Text
Rudolf Dufek, foto Pavel Pavlíček ve vlastní
sbírce.
|
