Mezi nopály,
jež se četně ve sbírkách milovníků kaktů
pěstují, nalézáme jen ojediněle nopál
lehavý – Opuntia decumbens Salm-Dyck.
Příčina, proč se zřídka pěstuje, bude asi
ta, že zřídka vykvétá, třebaže byl k nám
již před dávnou dobou z Mexika přivezen.
Rovněž odborná literatura málo se o něm
zmiňuje. Až v poslední době p. Eichlam,
sběratel kaktů v Quatemale, podal o něm
obšírnou zprávu.
Roste
v domovině na svazích hor v nejhorší
půdě, kde je po celý den vystaven žhoucím,
slunečným paprskům a urůstá v keříčky
nejvýše se 3-4 poléhavými články. Segmenty
jsou po větší část roku zacvrklé,
žlutohnědavě bronzové barvy s červenavou
skvrnou pod areolami. Doba srážek vodních,
dostavujících se v květnu, změní vzhled
rostliny značně. Články nalévají, zbarví
se šedozeleně a jemné chloupky na tupé
pokožce stávají se zřetelnými. Mladé
výhony jsou barvy břidlice a areoly pokryty
plstí 1 cm dlouhou a špinavě bílou, jež
těsně k tělu přiléhá, brzy se však
ztrácí. Glochidy jsou 5-6 mm dlouhé a světle
okrově žlutě zbarveny. Velmi charakteristické
jest otrnění. Na rostlinách rostoucích na
plném výsluní, vytvářejí se po 1-3, až 10
cm dlouhé, s počátku medově žluté,
později bílé trny. Ve stínu a v lepší
půdě bývají slabší, nebo není jich vůbec,
což vyskytuje se hlavně u rostlin pěstovaných
u nás.
V domovině
své vykvétá tento nopál v březnu a dubnu a
sice v době, kdy rostliny postrádají vláhy
největší měrou. Kvetou velmi bohatě, na
jednotlivém segmentu bývá až tucet květů,
které jsou svou světle žlutou barvou již
zdaleka nápadný. Svěžest jednotlivého květu
trvá 2-3 dny, na noc se zavírají. Po 4-5
týdnech dozrávají 5 cm dlouhé, hladké a
červeně zbarvené, jedlé plody, chuti poněkud
nakyslé. Z neplodných květných stvolů
vyrůstají jako u jiných nopálů nové
články, čímž keře mohutní.
Chce-li
pěstitel dosáhnouti úspěchu v pěstění
cizokrajných rostlin, musí je přizpůsobit
klimatickým poměrům jejich vlasti. Jak již
uvedeno, vyžaduje tento nopál dostatek slunce a
zem ne příliš tučnou. Vydatně se zalévá a
rosí v květnu a červnu, později se nerosí a
k podzimu a v zimě se dávky vody snižují na
míru nejnutnější. Na připojeném obraze
vidíme rostlinu bujně urostlou, zeleně
zbarvenou, také dobře vyvázanou, která svým
vzhledem nedává však naději, že pokvete.
Obrázkový
čtrnáctideník ZAHRADA (dříve „Zahrada
domácí a Školní”) šéfredaktor Josef
Vaněk, zahradní architekt v Chrudimi
Ročník XXIII/1929, sešit 2, strana 21
Poznámka
redakce:
Jak z obrázku poznáváme, tato opuntia je
pěstována při nedostatku světla. Jednotlivé
články jsou protáhlé a celá rostlinka je
jaksi “málo kompaktní”. Ta samozřejmě
nikdy nepokvete, nehledě na to, že rod Opuntia
u nás má – až na výjimky – s kvetením
dost problémy. Nejlépe je tedy umístění na
volném vzduchu s možností maximálního
oslunění přes den, s občasným přihnojením
– například krisalonem “plod a květ”,
s ochranou před déletrvalejšími srážkami.
Potom je opravdu možné, že pěstitel bude
odměněn kvetením.
|