OPUNTIA DECUMBENS

Mezi nopály, jež se četně ve sbírkách milovníků kaktů pěstují, nalézáme jen ojediněle nopál lehavý – Opuntia decumbens Salm-Dyck. Příčina, proč se zřídka pěstuje, bude asi ta, že zřídka vykvétá, třebaže byl k nám již před dávnou dobou z Mexika přivezen. Rovněž odborná literatura málo se o něm zmiňuje. Až v poslední době p. Eichlam, sběratel kaktů v Quatemale, podal o něm obšírnou zprávu.

Roste v domovině na svazích hor v nejhorší půdě, kde je po celý den vystaven žhoucím, slunečným paprskům a urůstá v keříčky nejvýše se 3-4 poléhavými články. Segmenty jsou po větší část roku zacvrklé, žlutohnědavě bronzové barvy s červenavou skvrnou pod areolami. Doba srážek vodních, dostavujících se v květnu, změní vzhled rostliny značně. Články nalévají, zbarví se šedozeleně a jemné chloupky na tupé pokožce stávají se zřetelnými. Mladé výhony jsou barvy břidlice a areoly pokryty plstí 1 cm dlouhou a špinavě bílou, jež těsně k tělu přiléhá, brzy se však ztrácí. Glochidy jsou 5-6 mm dlouhé a světle okrově žlutě zbarveny. Velmi charakteristické jest otrnění. Na rostlinách rostoucích na plném výsluní, vytvářejí se po 1-3, až 10 cm dlouhé, s počátku medově žluté, později bílé trny. Ve stínu a v lepší půdě bývají slabší, nebo není jich vůbec, což vyskytuje se hlavně u rostlin pěstovaných u nás.

V domovině své vykvétá tento nopál v březnu a dubnu a sice v době, kdy rostliny postrádají vláhy největší měrou. Kvetou velmi bohatě, na jednotlivém segmentu bývá až tucet květů, které jsou svou světle žlutou barvou již zdaleka nápadný. Svěžest jednotlivého květu trvá 2-3 dny, na noc se zavírají. Po 4-5 týdnech dozrávají 5 cm dlouhé, hladké a červeně zbarvené, jedlé plody, chuti poněkud nakyslé. Z neplodných květných stvolů vyrůstají jako u jiných nopálů nové články, čímž keře mohutní.

Chce-li pěstitel dosáhnouti úspěchu v pěstění cizokrajných rostlin, musí je přizpůsobit klimatickým poměrům jejich vlasti. Jak již uvedeno, vyžaduje tento nopál dostatek slunce a zem ne příliš tučnou. Vydatně se zalévá a rosí v květnu a červnu, později se nerosí a k podzimu a v zimě se dávky vody snižují na míru nejnutnější. Na připojeném obraze vidíme rostlinu bujně urostlou, zeleně zbarvenou, také dobře vyvázanou, která svým vzhledem nedává však naději, že pokvete.

Obrázkový čtrnáctideník ZAHRADA (dříve „Zahrada domácí a Školní”) šéfredaktor Josef Vaněk, zahradní architekt v Chrudimi
Ročník XXIII/1929, sešit 2, strana 21

 


Poznámka redakce:
Jak z obrázku poznáváme, tato opuntia je pěstována při nedostatku světla. Jednotlivé články jsou protáhlé a celá rostlinka je jaksi “málo kompaktní”. Ta samozřejmě nikdy nepokvete, nehledě na to, že rod Opuntia u nás má – až na výjimky – s kvetením dost problémy. Nejlépe je tedy umístění na volném vzduchu s možností maximálního oslunění přes den, s občasným přihnojením – například krisalonem “plod a květ”, s ochranou před déletrvalejšími srážkami. Potom je opravdu možné, že pěstitel bude odměněn kvetením.


Pavel Pavlíček
e-mail:
pavlicek@chrudim.cz