V říjnu 2002 opustil řady českých kaktusářů známý liberecký pěstitel a obchodník s rostlinami František Jenček (nar. 1944), který náhle zemřel ve věku 58 let. Kaktusy začal pěstovat už od roku 1961 v Horních Počernicích (dnes Praha 9), kde v mládí žil s rodiči a odkud chodil do kaktusářského kroužku v Čelákovicích.

Do Liberce se přestěhoval v roce 1974 a stal se členem jednoho ze čtyřlístku nejstarších klubů v ČR. V KK Liberec byl ve funkci jednatele od roku 1989, od roku 1993 pak šest let jeho předsedou. Od ustavení Společnosti českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů (v roce 1990) byl členem jejího výboru jako zástupce zvolený za liberecký region.

V tomto orgánu byl pak několik let členem vydavatelské rady časopisu Kaktusy a nelze opomenout jeho podíl na úspěšném překlenutí poněkud složitého období, kdy se měnil redaktor časopisu (léta 1993-1994) a než se skladování starších ročníků časopisu či jeho distribuce přestěhovala z Liberce do Prahy.

Frantu jsem znal od roku 1987, kdy jsme se poprvé setkali právě v Liberci, při výroční schůzi Andské sekce. Musím přiznat, že jsem mu zpočátku nemohl přijít na chuť, a to především pro jeho často vyhraněné radikální názory na řešení problémů spojených s vydáváním časopisu i s děním v českém kaktusářství vůbec. Naštěstí jsem se v životě naučil nedbat na první dojmy ze prvního setkání s lidmi. Když jsem měl možnost spolupracovat s ním častěji, privátně nebo např. při různých oficiálních jednáních, zjistil jsem, že Franta je silná osobnost a v jádru opravdu dobrý člověk, který si umí vážit férového jednání a lidí, kteří sliby potvrzují skutky.

Franta byl známý jako vášnivý diskutér, velký milovník kaktusů a sukulentů (pro rodinu a pro kytky doslova dýchal), člověk co nikdy nezapřel obchodnický talent. V posledních pěti letech nechyběl na žádné významnější akci pořádané kaktusářskými kluby v různých koutech republiky, kam si vždy přivezl pár svých bedýnek s rostlinami a pár bedýnek keramických misek. Osiřela jeho sbírka, která se před 2 lety zvláště rozkošatila, osiřel patrně i jeho krámek s výlohou do ulice, postavený jakou součást rohu oplocení pozemku u domu v ulici Aloisina výšina, kde celoročně nabízel kvalitní kytky, kaktusářské potřeby i literaturu, čímž v rámci regionu dělal velkou propagaci naší společné zálibě.

Co dodat ? Nemohu jinak, přestože to je pro mnohé klišé:

Čest jeho památce!