V říjnu 2002 opustil
řady českých kaktusářů známý
liberecký pěstitel a obchodník
s rostlinami František Jenček (nar. 1944),
který náhle zemřel ve věku 58 let.
Kaktusy začal pěstovat už od roku 1961
v Horních Počernicích (dnes Praha 9),
kde v mládí žil s rodiči a odkud
chodil do kaktusářského kroužku
v Čelákovicích. |
|
 |
Do Liberce se
přestěhoval v roce 1974 a stal se členem
jednoho ze čtyřlístku nejstarších klubů
v ČR. V KK Liberec byl ve funkci jednatele od
roku 1989, od roku 1993 pak šest let jeho
předsedou. Od ustavení Společnosti českých a
slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů (v
roce 1990) byl členem jejího výboru jako
zástupce zvolený za liberecký region.
V tomto orgánu
byl pak několik let členem vydavatelské rady
časopisu Kaktusy a nelze opomenout jeho podíl
na úspěšném překlenutí poněkud složitého
období, kdy se měnil redaktor časopisu (léta
1993-1994) a než se skladování starších
ročníků časopisu či jeho distribuce
přestěhovala z Liberce do Prahy.
Frantu jsem znal
od roku 1987, kdy jsme se poprvé setkali právě
v Liberci, při výroční schůzi Andské
sekce. Musím přiznat, že jsem mu zpočátku
nemohl přijít na chuť, a to především pro
jeho často vyhraněné radikální názory na
řešení problémů spojených s vydáváním
časopisu i s děním v českém
kaktusářství vůbec. Naštěstí jsem se v
životě naučil nedbat na první dojmy ze
prvního setkání s lidmi. Když jsem měl
možnost spolupracovat s ním častěji,
privátně nebo např. při různých
oficiálních jednáních, zjistil jsem, že
Franta je silná osobnost a v jádru opravdu
dobrý člověk, který si umí vážit
férového jednání a lidí, kteří sliby
potvrzují skutky.
Franta byl
známý jako vášnivý diskutér, velký
milovník kaktusů a sukulentů (pro rodinu a pro
kytky doslova dýchal), člověk co nikdy
nezapřel obchodnický talent. V posledních
pěti letech nechyběl na žádné
významnější akci pořádané kaktusářskými
kluby v různých koutech republiky, kam si vždy
přivezl pár svých bedýnek s rostlinami a pár
bedýnek keramických misek. Osiřela jeho
sbírka, která se před 2 lety zvláště
rozkošatila, osiřel patrně i jeho krámek s
výlohou do ulice, postavený jakou součást
rohu oplocení pozemku u domu v ulici Aloisina
výšina, kde celoročně nabízel kvalitní
kytky, kaktusářské potřeby i literaturu,
čímž v rámci regionu dělal velkou propagaci
naší společné zálibě.
Co
dodat ? Nemohu jinak, přestože to je pro mnohé
klišé:
Čest
jeho památce!
|