Echinopsis aurea Britton et Rose var. fallax (Oehme) Ullmann, Kaktusy, 26: 7, 1990

Lobivia fallax Oehme, Kakteenkunde, p. 4, 1939

Pseudolobivia aurea (Br. et R.) Backeb. var. fallax (Oehme) Backeb., Die Cactaceae, 2: 1357, 1959

Echinopsis fallax (Oehme) H. Friedrich, Kakt. und and. Sukk., 25: 82, 174

Lobivia aurea (Br. et. R.) Backeb. var. fallax (Oehme) Rausch, Lobivia – nenašel jsem citaci!

Lobivia aurea (Br. et R.) Backeb. var. robustior Backeb., in Backeberg et Knuth, Kaktus ABC, p. 244, 1935

Jméno variety fallax znamená klamný.

Popis
Stonek sloupovitý, až 400 mm vysoký, 80 mm široký, jednotlivý, v kultuře vzácně odnožující; epidermis matná, šedozelená. Žeber 12, ostrá, přímá; areoly 10–15 mm od sebe vzdálené, v mládí kryté krátkou nevýraznou plstí, která brzy mizí. Okrajových trnů 7–9, jehlovité, tmavě hnědé až černé, ve stáří šedé, 10–20 mm dlouhé, středový trn 1, až 45 dlouhý mm, jehlovitý až šídlovitý, odstávající, černý, později šedavý. Květy žluté až citrónově žluté, 70 mm dlouhé a široké, květní lůžko i trubka porostlé šupinami z jejichž paždí vyrůstají černé, šedé a bělavé vlasy, trubka špinavě růžová; okvětní lístky oválné zakončené jemnou špičkou, citrónově žluté až sytě žluté, při odkvétání až oranžové; čnělka a blizna bělavě žluté, nitky slonovinové, prašníky světle žluté; plod kulovitý až vejcovitý, vysýchavý. Semena kulovitá, 1,2 mm velká, přímá, hilum kruhovité, testa černá až černohnědá, hrbolatá.

Výskyt a rozšíření
E. aurea var. fallax roste v severní Argentině v provincii Salta v Sierra de Malanzan ve výškách kolem 1500 m n. m. Je to jedna z nejsevernějších variet E. aurea.

Variety a formy
Varieta fallax je stejně jako ostatní variety velmi proměnlivá jak v počtu, barvě, i délce trnů, velikosti stonku i květů. Proměnlivá je též i barva květů v různých odstínech žluté. Některé odchylky byly popsány jako druhy nebo variety E. aurea. S varietou fallax je ztotožněná jen E. aurea var. robustior, podle W. Rausche je s ní totožná i Ritterova E. aurea var. lariojensis. Samotná var. fallax byla dlouho chápana jako samostatný druh, v roce 1959 ji Backeberg přeřadil jako varietu k svému druhu Pseudolobivia aurea. V posledních letech někteří autoři chápou E. aurea a E. fallax jako samostatné druhy, často v rodu v Lobivia.

Poznámky
Tato varieta je jednou z nejvyšších a má nejmenší areál výskytu. Často roste jednotlivě a jen vzácně vytváří malé trsy. Je odlišitelná od ostatních variet velmi obtížně, snad jen malý počet okrajových a středových trnů jí trochu odlišuje od ostatních příbuzných. A v dospělosti její výjimečná výška. Stejně jako ostatní taxony kolem E. aurea prodělala varieta fallax mnoho změn. Od samostatného druhu po varietu a rodech Echinopsis, Lobivia, Pseudolobivia, Hymenorebutia.

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 2: 1357, 1959

Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 372, 1966

Červinka Z., Atlas kaktusů, 4: 19, 1989

Friedrich H., Kakteen und and. Sukkulenten, 25: 5–75, 80–83, 1974

Friedrich H., Glaetzle W., Bradleya, 1: 91, 1983

Krpálek K., I. Ročenka spolku českých kaktusářů v Praze, p. 46–52, 1948

Rausch W., Lobivia, 3: 144, 1975

Ruasch W., Lobivia 85, p. 16, 1985

Ullmann J., Atlas kaktusů, 7: 11, 1992

Ullmann J., Echinopsis aurea – minulost a současnost zajímavého druhu, Kaktusy, 35: 13–16, 1999

Pěstování
Stejně jako ostatní variety E. aurea je var. fallax nenáročná na pěstování a je vhodná i pro začátečníky. Zvláště při pěstování ve volné kultuře vyniknou silní středové trny a matná šedozelená epidermis. Zimní stanoviště chladné s teplotami 5–8 °C. Při vyšších teplotách se snadno probouzejí a začínají růst. Při zimním nedostatku světla se stonky deformují. Roubování je zbytečné. Spíše uškodí než prospěje. Zvláště u této robustní variety stonek dorůstá ještě větších rozměrů, trny se redukují a rostliny ani více nekvetou než pravokořenné. Výsev je snadný, semenáčky dobře narůstají.

Text: Jaroslav Ullmann

Foto: Stanislav Stuchlík ve vlastní sbírce