Takže hned pro začátek ti vážený čtenáři sděluji – pokud nemáš ve zmatcích okolo popisů a jiných výpotků přehled – prostě šetři čas a ani nezačínej číst, neboť se do problémů dostáváš od prostředka a rozhodně se ve věci jen tak nezorientuješ. Red. – pp.

Opět máme revoluci

Pět týdnů v USA uběhlo jako okamžik. Vrátil jsem se domů chudší o pár iluzí o americkém lidu, nadšený z přírody jihozápadu a natěšený na události u nás doma. Právě vyšla Encyklopedie kaktusů, kterou jsem chvatně dopisoval ještě v závěru minulého roku. Mě osobně přinesla velkou radost a samozřejmě i určitý díl smutku z vlastní nepozornosti. Název jedné koryfanty jsem stihl překřtít, místo výskytu jednoto telokaktusu jsem nepozorností přeřadil do jiného státu. Inu, asi to nejsou jediné chyby, leč kniha je obsažná a člověk omylný…

Po návštěvě USA jsem si myslel, že zůstanu netečný k výplodům cynicky laděných vědců, stejně tak jako k bezesmyslným výrokům opovážlivých amatérů. Všichni se tam totiž snaží nestarati se příliš o názory druhých. Někdy je to k dobru, někdy ke škodě, ale je to realita. Ovšem k tomu, co se děje u nás prostřednictvím nabroušeného pera Petra Kupčáka, nelze mlčet.

K této reakci, která jistě vyvolá řadu nevole u oponentů a minimum reakce u kolegů naladěných na stejnou notu, mě donutilo množství „odborných” článků Petra Kupčáka, kterými jsou zaplaveny internetové stránky (http://kaktus.hyperlinx.cz).

Asi by bylo vhodné hned v úvodu napsat “Tak takhle ne, soudruzi!” Ale svou pobouřenou reakci musím vysvětlit a obhájit. Opravdu se zájmem a velmi pozorně sleduji všechny články, které se týkají taxonomie kaktusů. Netečně však sledovat fiktivní výplody pana Kupčáka v zádech posilovaného panem Haldou je nad mé síly.

Ještě před půl rokem jsem si myslel, že jejich veškeré uveřejňované práce mají spíše komický podtext a že nemají jiného záměru než nás všechny upřímně pobavit. Když ovšem čtu články o taxonomii, vědě, pěstění a kaktusářské etice nemohu jinak, než znovu tlouci na poplach.

Tak tedy předně – nesmírně bych si přál aby Petr Kupčák konečně získal reálný přehled o botanice. Z jeho článků čiší absolutní neznalost, povrchnost a amatérství nejhrubšího zrna (tady bych se nechtěl dotknout opravdových koníčkářů). V článku Pečlivá evidence geografických údajů o taxonech v kultuře aneb… zmiňuje, „že nejdříve musíme přece vědět jak například vzniká ono klíčivé semínko.” Moc bych mu přál, aby jednou prohlédl a toto zjistil – myšleno od samého počátku - včetně základních fyziologických procesů, které jsou s dějem dvojitého oplození u dvouděložných spojené.

To samé platí o základní terminologii a užívaní pravidel botanické nomenklatury. Petře, prosím Tě, epitet už nikdy neužívej - je to epiteton. Prosím Tě, taktéž není možné užívat slovo epiteton, ve spojení s rodovým jménem (Stenocactus). Epiteton je v nomenklatuře přívlastek jímž jsou označovány taxony druhu a podruhu.

Pánové, smiřte se s tím, že háčky a čárky se prostě u autorů popisu používají bez ohledu, jestli to zvládá klávesnice daného národa. A pokud “bigbos” použije Tvého jména k bezesmyslnému označení dlouhotrného tulensisu, nechť laskavě užije slovo “kupcakii”, tak, jak si to žádají pravidla latiny tj. užití jména podle osoby, které končí souhláskou, což je ve Tvém případě písmeno k (malé k) a to má na konci připojeny dvě malá i.

Petře, jestliže chceš kaktusáře učit popisům, snažně Tě prosím (a doufám, že nejen za sebe), neuč je to podle vašeho vzoru!!! Je to cesta do pekel!!! Neustálé se ohánění češstvím, kaktusářskou demokracií, dostatečností vašich popisů a vím já ještě jakými dalšími berličkami, je pouhopouhé maskování vašeho slavomamu a prachsprosté neznalosti (tady bych ještě Haldu leckde vynechal, protože o botanice opravdu něco ví, ale na Tebe to platí bez výjimky).

Myslím si, že slabikářovým příkladem, který je výsměchem všem kaktusářům kteřížto navštívili Mexiko, ale i sběratelům, je popis Stenocactus pentacanthus subsp. tulensis – je vůbec možné bona fide tento popis publikovat? Nehraničí to snad s nutností ambulantní léčby autorů na specializovaném oddělení nemocnice? Jestliže máte plná ústa generativních znaků nutných pro konstituování nové taxonomické úrovně, je snad drobný stonek, bílo-žluté otrnění a světle žlutý květ relevantní podklad? Zvláště pak u tak variabilní skupiny rostlin!

Je snad normální, že Láďa Horáček neví o superpopisu Turbinicarpus schmiedeckeanus subsp. macrochele var. kupcaki pod kterým je podepsán a který se liší žlutým až hnědožlutým otrněním a růžovou bliznou (stejně překvapení byli i další “autoři”, kteří našli svůj podpis např. pod popisem Thelo vaskoanus, aniž by je někdo předem informoval o tom, že byli zařazeni vedle velikánů Brittona a Roseho, Friče a Backeberga – pozn. red.)? Kromě toho, že popis vzbudil celosvětový rozruch (obzvláště na Litoměřicku – Jára Cimrman) matete české čtenáře překladem latinské diagnózy. A tak podobně, a tak podobně a tak podobně.

Opravdu již nemám sílu, abych se vyjadřoval k práci několika diletantů, kteří si našli zaklínadlo v tom, že popis a taxonomická práce je desetislovná věta. A co hůř – popíšou všechno co nepoznají! Tím je popis platný, kombinace dokonalá a sláva bezmezná.

Pánové, opak je pravdou. Bylo by pro nás mnohem lepší kdybyste po sobě nezanechali (cituji již klasika) “platné epitety taxonů a (ne)přenechali tak po sobě kvalitní odkaz i pro budoucí generace pěstitelů kaktusů a sukulentů.”

Množství planých popisů v příští pětiletce splníme na dvě stě procent! A kdyby snad ne, alespoň napěstujeme semenáčky máme totiž - progesivní metody, progresivitu kultivační práce, progresivitu roubování semenáčků a snad žádné komplexně nekvalitní výsevy – viz Petr Kupčák – Několik praktických rad při roubování semenáčků kaktusů na Peireskiopsis cv. (A pozor na ortografickou variantu – Pereskiopsis).

Bohužel, z mých několika desítek tisíců semen nevyklíčilo u Petra Kupčáka takřka nic a pokud snad ano, rostliny si ke mně jaksi nenašly tu správnou cestu. A to zdaleka nejsem jediný a jistě ne poslední poškozený důvěřivec v ony progresivní metody…

Práci a trnům čest!

S úctou

Libor Kunte