Vážený hlavní inspektore Malinský,

dnes, tedy 19. srpna 2002, jsem zprostředkovaně obdržel vaše “Rozhodnutí” z 17. června, kde z textu jsem se dozvěděl, že jste mi před 2 měsíci odebrali zásilku 21 stozrníčkových porciček semen rodu Discocactus. Zároveň jsem se z textu dozvěděl, že bych se mohl do 15 dnů odvolat, pokud bych ovšem předmětné Rozhodnutí obdržel, což se jaksi nestalo.

Více mne ovšem mrzí, že jsem nebyl ani informován o tom, že správní řízení o odebrání semen bylo zahájeno. Jestliže mne to mrzí, neznamená to, že bych byl překvapen. Neboť arogance státní moci v podání Inspekce životního prostředí už dříve dosahovala hodnot, o jakých se totalitním okresním výborům KSČ mohlo jenom zdát.

Udivuje mne také to množství zloby, které musí provázet jednání vaší inspekce. Neboť skutečně jen pohnutky velmi nízké mohly způsobit, že jste rozhodli o zcizení předmětných semínek. To proto, že zákon vám dává možnost, abyste “ohrožené exempláře” neodebrali, zejména je-li to naprosto očividně ku prospěchu těchto “ohrožených exemplářů”. A o to více je celá situace úsměvná, uvědomíme-li si, že se jedná o semínka z kulturních rostlin, sklizená ve sbírce firmy Cactus Heaven na Maltě. A jistě znáte znění zákona, který jasně říká, že na semena sklizená z rostlin v kultuře, se pohlíží jako na semena CITES 2, i když se jedná o druhy, které jsou vyjmenovány v příloze CITES 1. Je tedy zřejmé, že jste museli mít pochybnosti o správnosti svého rozhodnutí, které jste mohli prostě rozptýlit tím, že podle zákona jste sice mohli, a tedy také nemuseli, semínka odebrat. Prostě – měli jste šanci “malé věci řešit rukou mávnutím”, jak hezky zpívá nám všem milý Jiří Suchý.

Tak tedy vám pane Malinský sděluji, že i když jste mne o zahájení správního řízení týkajícího se mého majetku neinformovali, tímto se proti konečnému rozhodnutí odvolávám, i když podle vašeho poučení již termín pro odvolání uplynul. Neboť jestliže mne někdo obdaruje, pak dárek považuji za svůj majetek a svá vlastnická práva hodlám hájit, i když se jedná o prkotinu v ceně několika málo stokorun. A to ani tak ne pro vlastnictví samotné, jako pro princip. Také pro obranu proti zvůli úřadu.