Příspěvek k pěstování rostlin rodu Austrocactus

V roce 2001 jsem v létě dostal 12 ks rostlin označených jako Austrocactus JPR 60/138, JPR 65/150 a JPR 78/176. Od každého polního čísla po čtyřech kusech. Pěstitele jsem prosil, protože rostliny inzeroval jako roubované, aby byly naroubovány na opuncii, protože jak je známo, austrokaktusy odolávají na stanovištích i velmi nízkým teplotám pod bodem mrazu. Zcela jistě to nejsou sice klasické mrazuvzdorné rostliny jako z rodů Pediocactus, Sclerocactus či některé druhy rodu Echinocereus, Escobaria, Opuntia apod., ale podle vzácných informací snáší i u nás poklesy teplot pod nulu.

Austrocactus patagonicus (?)

Podložka všech rostlin je O.fragilis, která se snadno množí a snese bez problémů i –20°C. Zdá se mi sice, že není pro svoje velké odnožování zrovna ideální, a také někteří pěstitelé dávají přednost jiným druhům opuncií nebo echinocereusům (zejm. E. viridiflorus, chloranthus, baileyi, apod.). Navíc je malá a může být roubem doslova vycucána, že se nestačí už znovu napít, přestože se na jaře právě z takového „hadrovitého” stavu bez problémů probouzí.

Roubované rostliny jsem zasadil do čistě minerálního substrátu do malých čtyřhranných květináčků a po asi týdnu jsem je zalil vodou s fungicidem a kristalonem. Podnože i rouby se ochotně napily. Rouby měly ca. 1-2 cm v průměru a na výšku až 3 cm. Do podzimu se příliš nezvětšily, jen některým přibylo pár dlouhých trnů. Nastala doba zimování a s ní dilema, snesou mráz a kolik stupňů? Nakonec jsem se rozhodl, že tak -10°C musí vydržet…

Zde v Brně zimy v posledních letech nejsou nijak zvlášť velké a ani sníh moc nepadá, resp. příliš nevydrží. Také tato zima r.2001/2002 nevybočila z průměru. Nejnižší měřená teplota v otevřeném skleníčku neklesla pod -14°C. Přes den většinou svítilo slunce a teplota naopak stoupla i na +10°C. Takto byla zimována celá řada rostlin rodů Echinocereus a Escobaria. Zimu přežila a na jaře se opět napila drtivá většina rostlin z ca 250 kusů a květuschopné rostliny i kvetly (E. viridiflorus, fitchii, triglochidiatus, Esc. chaffei, orcuttii, strobiliformis, Neob. missouriensis).

Na jaře se napily i roubované austrokaktusy. U některých nastal růst (všechny JPR 78), u dalších to bylo napůl – JPR 60 dva rostou a dva nerostou a podložky odnožují. U rostlin JPR 65 neroste ani jeden roub a všechny podložky odnožují. Přitom jsou i nerostoucí rouby napité, i když dnes asi třetinové oproti rostoucím. Vodu dostávají nárazově, když je O.fragilis svraštělá. Občas jsem odnože odřezal a ranku zaprášil stimulátorem. Teď v polovině prázdnin mám konečně více času, a tak koukám na ty “trpící” rouby a vidím, že vytvořily doslova “vzduchové” kořeny, které vyrůstají z místa srůstu z podložkou a míří do substrátu. Kořeny jsou až 4cm dlouhé. V jednom případě prorůstá kořen článkem fragilisky a vyrůstá asi v polovině ven. Aktivní rouby tyto kořeny nevytvořily, ale dosáhly průměru 2,5 – 3cm a výšky až 5-6cm.

Literatura a web jsou trochu skoupé na informace a lze najít jen asi dvě dobré stránky s údaji a fotografiemi. Rostliny ještě nekvetly a určení druhu není jasné, i když vlastně není mnoho možností, a tak soudím, že se jedná o Austrocactus patagonicus.


Jiří Kolařík