Jezdíme do
Mexika i USA už hezky dlouho a dá se říci,
že pravidelně. Jsme sice sběratelé kaktusů,
ale tam v Mexiku kaktusy nesbíráme. Není to
proto, že bychom měli výčitky svědomí, že
jsme ublížili přírodě. Není to ani proto,
že by se nám nějaký ten botanický vzoreček
do sbírky nehodil. Je to proto, že je to
příliš nebezpečné. Ale o tom jsme už psali
jindy a jinde.
Máme
tedy ještě jinou sběratelskou vášeň, nebo
chcete-li neřest (ale co je potom řest?), o
mnoho méně nebezpečnější, než sběr
kaktusů. Sbíráme totiž espézetky, neboli jak
se u nás říká – státní poznávací
značky. Jak jedeme kolem nějakého
vrakoviště, zastavujeme a koukáme, zda by se
někde nějaká nechala odšroubovat. Možná,
že i to není nic bezpečného, neboť jak jsme
zjistili staré značky se musí vracet
k likvidaci na policii. A tak si je bereme sebou
domů, různě si je věšíme ve sklenících
jako na důkaz, kde všude jsme byli, jací že
to jsme světoběžníci a aby nám připomínali
horké chvilky v horké poušti.
Značky tedy máme. Ale co nemáme, to jsou ty
krásné cereusy, na které bychom mohli ty svoje
značky pověsit. Kdybychom tak mohli mít na
zahrádce takové drobečky, jako jsou na
doprovodném snímku! To by bylo, co?
|
