Už ráno měl
Vojta řečený Myšák takový zvláštní lesk
v očích. Nic neříkal. Jeho dlouhé tělo
pevně vězelo v modrém, rosou pokrytém
spacáku. Také Miloš vypadal dost divně.
Ačkoliv to není jeho zvykem, kouřil jednu
cigaretu za druhou. Jen tu a tam něco zamručel.
My ostatní jsme se jen tak bloncali, abychom
rozchodili nepříjemnou kosu.
 |
Mammillaria humboldtii
|
Sbaleno
a odjezd. Idylické ráno pomalu vplouvalo
v ještě idyličtější dopoledne. Auto
zdolávalo další a další prašné kilometry a
žhavé mexické slunce pomalu ale jistě
zadělávalo na rakovinu kůže. Jedeme na
humboldky.
Řídí Vojta.
Dnes si všichni říkáme, že nás to mohlo
trknout už tam dole v kempu. To když jsme
míjeli rozkládající se mršinu upřímně se
na nás usmívajícího koníka. Bylo to znamení a my
hlupáci jsme to nepoznali. Taky ten opilej
chlapík, podřimující v závěji prachu
uprostřed cesty nás mohl varovat. Dnes už to
víme.
Vojta, přesto
že vedl vůz, se ještě od rána ze svého
zvláštního, řekl bych téměř hypnotického
stavu nedostal, a jeho aktivní úloha při
řízení auta byla přímo ďábelskou hrou.
Nevím jak se to stalo, ale někdo, snad aby
naznačil, že by se mělo zvolnit, zvolal –
Vojto, ty vole, tady to můžeš pálit nejmíň
stovkou. Cesta se v prudkých zatáčkách
zařezávala do svahů mohutného horského
masívu. Stalo se to, co nikdo neočekával.
Vojta namísto aby zvolnil, mohutně přišlápl
plyn až basík poskočil kupředu. Pak už šlo
všechno ráz na ráz. Smyk, vyrovnání, smyk
vyrovnání, hodiny, smyk, vyrovnání – auto
na cestě, kde by se snad dvě muly nevyhnuly,
stojí čumákem nazpátek, pod námi propast a
za námi ďábelských osm vteřin. Seděl jsem
s rukou na klice a v hlavě jedinou myšlenku
– jak to půjde přes okraj – seru na
všechno a skáču! A humboldky byly tak blízko!
Post skriptum:
Na cestě ze stráně jsme – pokud bychom se
pozorně dívali skrz zaprášená okna našeho
padajícího VW – mohli potkávat a krátce
pozorovat:
Mammillaria
humboldtii, M. gracilis, M. geminispina, M.
infernillensis, M. longimamma, M. schiedeana,
Gymnocactus horripilus, Fouquieria purpusii,
Ferocactus histrix a
Astrophytum ornatum.
 |
Mammillaria geminispina
|
Co
roste na dnu propasti nevíme, ale není všem
dnům konec a Vojta určitě ještě neřekl své
poslední slovo!
|
