Kritika se soustřeďuje na policii, která podle Amnesty International používá k získávání informací mučení. Dodejme, že Amnesty International slaví toto pondělí 40. narozeniny a kampaně proti mučení pořádá všude na světě.

Policie se špatnou reputací

Generální prokurátor se teď rozhodl jednat a zorganizoval kurs boje proti těmto praktikám. Je těžké si představit státní instituci s horší reputací, než má mexická policie. Běžná rada pro návštěvníka Mexika je, že to poslední místo, na které by se měl v případě potíží obrátit, je policejní stanice. Pro mnoho lidí je Mexiko zemí s nejlépe organizovanými zločineckými gangy a každý o tom zná nějaký příběh.

Jeden můj přítel mi vyprávěl, jak se gangsteři pokoušeli ukrást jeho automobil poté, co zastavil na křižovatce. Když se jim pokušel uniknout, měl na nedalekém kruhovém objezdu nehodu. A přivolaní policisté ho zatkli za poškození majetku ve státním vlastnictví.

Loni se mexickým úřadům podařilo rozbít gang únosců - většina z jeho členů byli policisté. Stěží budete v mexickém hlavním městě hledat člověka, který by nebyl přinucen dát úplatek, aby se zbavil nepravdivých obvinění. Ani mně se to nevyhnulo.

Kvetoucí úplatkářství

Úplatky jsou v Mexiku tak běžné, že Mexičané pro to dokonce mají speciální výraz - la mordida, neboli soustíčko. Amnesty International řadí Mexiko do čela seznamu zemí, kde jsou nejčastěji porušována lidská práva, a to vinou policie, která neváhá použít mučení.

Teď se objevila malá naděje. Generální prokurátor věří, že je nejvyšší čas udělat mezi policisty čistku. Jednou z věcí, se kterou se chce vypořádat, je právě mučení.

Ředitel odboru pro lidská práva na úřadu státního žalobce mi přiznal, že policisté jsou bídně placení a špatně vycvičeni. A tak není divu, že k tomu, aby zjistili kýžené informace, používají trýznění, protože zkrátka jiný způsob neznají.

Vláda také připravila školení pro žalobce, aby rozpoznali, co je a co už není povolené zacházení s podezřelými osobami a aby rozeznali známky mučení.

(konec výňatku)

Dodatek redakce:

O tom, jaké jsou podmínky v mexických vězeních, je dobré raději nevědět. Stačí, když člověk okolo některých jezdí. Betonovou pětimetrovou zdí obehnaný čtverec v poušti, s vintem z ostnatého drátu nahoře, v každém rohu věž s kulometčíkem a představa o tom, že tam uvnitř, v tom žhavém kotli, možná ani neprodávají vychlazené pivo – už to samo je na hodně těžký sen.

Nedá mi to nevzpomenout na vyprávění Hanse Swobody, skvělého znalce i pěstitele kaktusů (Turbinicarpus swobodae, Sulcorebutia swobodae), který nedávno našel smrt na dně strže někde v Číně. Toho asi před 8 lety chytila mexická policie s narýpanými kaktusy, uvrhla ho do vězení někde u Ciudad Victoria. Tam spolu s několika dalšími mexickými zločinci strávil skoro týden. Pryčny žádné. Jídlo bylo dodáváno v kbelíku pro všechny najednou. Ti nejsilnější netrpěli pocitem solidarity, takže Hans měl možnost jenom pít. Za pět dní pak ambasáda docílila jeho propuštění. Prohlásil, že ještě den dva, a už by to nepřežil.

Nedávný případ dvou Angličanů dokazuje, jak málo stačí, aby se člověk v Mexiku do arestu dostal. A ještě dnes se zdá, že betonovou podlahu tam pokládají za luxusní válendu. Jak ostře to kontrastuje se stížnostmi našich vězňů na nehumánní zacházení...

Pekelné Mexiko (2002/1)

Rubrika MEXIKO