„Výstava jako duha plná vůní, tak lze nejlépe charakterizovat největší světovou zahradnickou výstavu, výlučnou tím, že se koná pouze jednou za 10 let a v roce 2002 to bude už popáté. Umístěna je na ploše 65 hektarů v katastru obce Haarlemmermeer, nedaleko Amsterdamu. Obdivovat bude možno všechny stránky holandského pěstitelského umění – od pěstování zeleniny, ovoce, hub, až po šlechtění cibulek, květin, i nejrůznějších rostlin, keřů a stromů. Cyklus pak bude uzavírat prodej cibulek, řez květin nebo třeba sklizeň úrody. Dále bude snaha předvést nejnovější a nejmodernější postupy, šířit nejnovější poznatky a výsledky výzkumů, nejzajímavější možnosti architektury zahrad a parků, nejčerstvější informace z oboru. Více než 300 vystavovatelů přichystalo ráj pro oči, čich, ale nebudou chybět ani příjemné útoky na chuť a sluch. A kdo si bude chtít sáhnout, ani pátý smysl nezůstane opomenut…

O tom, že půjde o přehlídku takříkajíc celosvětovou, svědčí nejlépe skutečnost, že se zúčastní zástupci Asie, Afriky, Ameriky a samozřejmě řady zemí Evropy. Nebudou chybět např. Francie, Itálie, Německo, Španělsko, Portugalsko, Belgie, Lucembursko, Rakousko, Česká republika, Maďarsko, Rusko, Izrael, Maroko, Keňa, Kolumbie, Indie, Čína, Jižní Afrika, USA, Japonsko, Filipíny, Indonésie, Malajsie, Srí Lanka a Thajsko.

Těžiště výstavy se dělí na tři hlavní části. První je tvořena rozsáhlým pavilonem, jehož zelená střecha, zavěšená ve výšce 12 m nad zemí kryje plochu o rozloze 30.000 m2, především právě tady objeví návštěvníci již zmiňovaný ráj pro smysly. Druhá, střední část výstaviště se inspirovala charakterem holandské venkovské krajiny a polderů. Nalezneme tu deset ostrovů, obklopených pro Holandsko typickými vodními plochami. Čtyři z nich budou hostit tzv. “Zelené město” – ukázku futuristických představ o bydlení v budoucnosti. Dvacet domů budoucnosti naznačí nejbližší vývoj moderního bydlení a životního stylu – dům se zahradou na střeše nevyjímaje… Kromě představ, jak budou lidé v nadcházejících letech žít, pracovat a bavit se, půjde také o stabilitu a zachování dobré kvality životního prostředí. Třetí část výstaviště, tzv. Big Spottershill, vytvoří písečná pyramida o celkovém objemu nasypaného materiálu cca 500.000 m3. Tento pahorek umožní návštěvníkům rozhled nejen po výstavišti, ale i širším okolí, které rovněž nepostrádá půvabu a přitažlivosti. Vrchol pyramidy ozdobí dominantní umělecký artefakt. Jak při podobné akci ani nemůže být jinak, v areálu výstaviště nalezneme velký výběr možností k odpočinku a občerstvení. Rozmanité restauranty, snack-bary a podobná zařízení jsou vyprojektovány v potřebném množství a rozmanitosti. Floriade rozhodně stojí za návštěvu!”

(konec citací)

Řekněte sami, kdo jste milovníci všeho zeleného, co roste mezi nebem a zemí? Takovou události si nelze nechat ujít, to se musí vidět na vlastní oči. Realita však byla - převelice mírně řečeno - trochu jiná.

Výstavu jsem spolu se 40 dalšími účastníky zájezdu pěstitelů sukulentů, cibulovin a fuchsií z různých koutů ČR navštívil 25. dubna, tedy necelé 3 týdny po jejím otevření.

Areál výstaviště má z ptačí perspektivy tvar silně protaženého písmene „X” a přejít pěšky mezi dvěma vstupy na opačných koncích trvalo víc jak hodinu. Většinu putování strávíte na cestách mezi prázdnými plochami a záhadnými pavilony, které nabízejí vše nemožné, jenom ne jakékoliv okrasné rostliny.

Rádoby ekologicky zaměřený pavilon s názvem „Biotopia” připomínal pouťovou atrakci „Strašidelný hrad”. V souboru plátěných přístřešků se prochází malým bludištěm, kde z nekonečných smyček se na plátnech promítají seriálky 5 až 10 diapozitivů často nic neříkajících obrázků z přírody. Opravdu šokující byl však obsah dalších pavilonů umístěných ve středu areálu. Nadějně vyhlížející přístřešek ve tvaru motýla měl pod křídly ve stínu utrápené záhony macešek a stojan se zelenou skříní s okénky, v nichž se po stisknutí tlačítka promítala videa s opět nepochopitelnými tématy, jenž nijak nesouvisela s rostlinami. Další pavilon byla jaká si nepovedená kovová prolézačka pro děti, v sousedním pavilonu byla jen reklama a 3 rotopedy, na nichž si mohli návštěvníci zdarma zacvičit. Holanďany tak trochu podezřívám z komplexu rovinaté krajiny. Jak jinak si vysvětlit, že na výstavě bylo asi 8 různých vyhlídkových věží a hlavní atrakcí pak již zmíněný pahorek (uměle navršená pyramida Big Spottershill), na jehož vrcholu byla rovněž plechová místnost jako ve strašidelném hradu a zajímavý byl opravdu je výhled na okolní krajinu.

Vrcholem kýčovitosti je pak alej 200 replik antických soch Venuše a Davida, která lemovala přístup k hlavnímu pavilonu, který jako jediný splnil očekávání návštěvníků. Tento obrovský skleníkový komplex nabízel z 1/3 ukázky moderní plně automatizované technologie pěstování zeleniny nebo květin a ze 2/3 byl jednou velkou výstavní síní, kde je v celku však jen malá ukázka faktu, že Holanďané pěstovat i aranžovat prostě umí. V jedné části pavilonu je umístěna dočasná tématická expozice, která se podle předem známého kalendária jednou za 14 dní vyměňuje (my jsme viděli expozici azalek a rododendronů).

Kaktusáři a sukulentáři našli v celém areálu Floriade 2002 jen v tomto gigaskleníku asi 10 čtverečních metrů expozice zvané Eurocactus, za kterou by se na své výstavě hluboce styděl kterýkoliv český spolek.

Podle mého soudu naprosto scestná byla idea národních expozic. Většina z přihlášených států dostala plochu cca 4 ary na břehu téměř kulatého rybníku, několik „prominentů” (např. Španělsko a Francie) mělo expozici pod přístřeškem vedle hlavního pavilonu. Normálně uvažující návštěvník očekával cokoliv souvisejícího s okrasnými rostlinami, architekti výstavy však měli představu naprosto odlišnou. Asijské země předváděly ukázku svého folklóru a ve stáncích prodávali pouťové suvenýry (čepice, trička, figurky z falešné slonoviny apod.).

Naše česká expozice pak potvrdila to, co jsme slyšeli v televizních novinách před odjezdem. Cedule „Česká zahrada” bohužel nechtěně zcela negativním způsobem reprezentovala umění českých zahradníků, i když aranžmá vypadá na fotografiích lépe než ve skutečnosti. Sousedé Slováci byla alespoň vtipní - postavili maketu koliby (uvnitř byly fotografie slovenských kulturních památek), návštěvníci si s chutí zazvonili na kravské zvonce a zahrádka se strašákem do zelí zřejmě nadčasově symbolizovala plány, co se s Čechy i Slováky stane, až budeme naplno v Evropské unii.

Lituji tedy všechny další zájemce, kteří nebudou věřit tomuto článku a vypraví se na FLORIADE 2002 v dalších měsících jejího konání. Na parkovišti autobusů jsme byli ráno skoro první (otvíralo se až v 9,30 hod.), ale před námi tu byly 2 české výpravy, které vyjely na výstavu takříkajíc “na otočku”, a dvě noci za sebou strávily v autobuse. Jejich ohlasy jsem měl možnost vyslechnout po 16. hodině, kdy se s námi vraceli zpět. Naše názory byly víc než shodné - padla i slova, že šlo o podvod na turistech, protože přijeli na světovou výstavu a po jejím shlédnutí litovali, že nezajeli jinam, například do proslulého parku Keukenhof, který celoročně nabízí mnohem více a z jara je díky světovému sortimentu cibulovin nejhezčí.

Rubrika KAKTUSÁŘSKÉ AKCE