Hledali a nalezli jsme tehdy lokalitu Turbinicarpus krainzianus var. minimus, odtut jsme pokračovali prašnou silnicí z náhorní roviny serpentinami v prudkém srázu dolů, až jsme dorazili k bráně, kde nás zastavili chlapíci se samopalem. Proč byli takhle ozbojení, dodnes nevím, prodávali totiž jen lístky rekreantům, kteří směřovali doprava ke koupališti, nebo doleva, dolů k řece, kam ta slepá cesta směřovala.

Zvolili jsme modré koupaliště vpravo a otevřela se nám neuvěřitelná, skvělá scenérie. V tom prudkém srázu si některý z aztéckých bohů vykousnul prostornou plošinu, nad níž vyvěrá horký vydatný termální pramen. Ta voda byla využita k vybudování malého koupaliště, kde navíc není příliš mnoho místních lidí, zato je tu prodejna, kde prodávají cervesa familiare – litrové lahve s chladným pivem a dva stánky, kde nabízejí tortilly s krájeným masem a správně pálivou salsou.

O tom, jaké je to příjemné, když cestovatel den před odletem smyje prach z cest v takové lázni, to jistě není třeba nikoho přesvědčovat. Z těla vylézají týdny staré trny a oděrky se hojí. Dole hluboko pod vámi se vine říčka jako modrá stužka a naproti ve svahu spíše tušíte než vidíte vesničku. Sráz je posetý několikametrovými svícemi Cephalocereus hoppenstedtii, drobnými Gymnocactus horripilus a Mammillaria geminispina. Za pár peso se tu nechá ve stanu i přenocovat, pro náročnější tu nedávno postavili i pár haciend. Na zpáteční cestě do Ixmiquilpanu, nahoře nad srázem, kvetou červenými kvítky Echinocereus amoenus.

Prostě skvělý zážitek po náročné cestě – každému rád doporučím.

Rubrika MEXIKO