| Občas jsem
zaslechl historky jak je to hrozné, když se
člověku dostane kapka euforbiové šťávy do
oka. Člověk je ale schopen to posoudit,
až když to zažije na vlastní kůži. Stalo se
mi to při ošetřování vzácné Euphorbia
sapinii, která pochází ze stejného
okruhu rostlin jako E. unispinia
vennifica. Jsou to krásné rostliny s
kmenem o průměru kolem 4-5 cm, více nebo
méně otrněné, původem z Kamerunu. Moje mateční rostlina,
již asi 25 cm vysoká, zakoupená byla před
mnoha lety u firmy Specks, z neznámých důvodů
zašla, ale její postranní odnože zůstaly
zdravé. Nechal jsem kořeny perfektně zaschnout
a ty jsem pak prsty očistil. Náhle mi začaly
oči záhadně svědit. Ruce jsem měl umyté
pouze vodou, a tak jsem se snažil záhadnou
nečistotu dostat z oka přetahováním horního
víčka přes spodní.
V tom okamžiku
jsem měl pocit, že na mě jde někdo
plamenometem, nebo že mi do očí někdo
vstříknul kyselinu. Ten jemný prach z
poškozených kořenů obsahoval nekonečně
malé množství euphorbiové šťávy, a to
stačilo, aby nedělní odpoledne skončilo
šílenými bolestmi očí. Okamžitě jsem volal
Slávu Vlka do Čech, co on tehdy udělal, když
se mu tam dostala šťáva E.
monadenoides. Jediná vhodná rada je, oči
delší dobu vymývat vlažnou vodou, alespoň 15
minut, a pak v odstupech výplach opakovat,
když to pálení neustává. Pomáhá chlazení
studeným obkladem přes oči.
Pozor na E.
trigona. To je všeobecně rozšířená
rostlina v obývacích prostorách. Tuto rostlinu
jsem daroval jedné mé známé, ve velikosti 2m,
jako vánoční dárek. Ona při rozbalování
ulomila jeden z listků a šťáva jí také
vstříkla do oka. Zbytek večera strávila na
pohotovosti a do rána musela oko vymývat, aby
se zbavila hrozných bolestí. Teprve po 12
hodinach ošetřování prý bolesti přestaly.
Když
přesazujete euphorbie, noste brýle a substrát
by měl být vlhký, aby neprášil do okolí.
Ruce si pak musíte zásadně umýt mýdlem.
Když jste na cestách, kde hledáte tyto
rostliny, je nutné mít sebou vždy dostatek
vody nejenom na pití, ale i na vymýváni očí.
Šťáva
z euforbií však není jedinou hrozbou pro oči
cestovatele. V Jižní Africe stříkla kobra jed
do očí mému kolegovi v roce 1985, když ji
překvapil ve spánku. Měl tím zkaženou
dovolenou a dodnes má hadovou fobii. To
znamená, že ze strachu před hady chodí pouze
po vyasfaltovaných silnicích. Proti hadímu
jedu pomůže ještě dodatečné pití mléka,
protože váže na sebe jed. Tuto radu jsem
dostal od Jihoafričanů, kteří téměř nikdy
nemají možnost dojet k lékaři. Musí se
zachránit na místě, jinak by oslepli.
Obrázek E.
trigona – foto Pavel Pavlíček
|
