Květen 2000.
Osadou Cedros projíždíme po zážitku se
„Slintákem” prakticky bez zastávky.
Slintákem jsme pro sebe pojmenovali naší novou
známost. Byl to postarší, přiopilý,
slintající stopař, kterého se nám z dálky
zželelo, ale zblízka jsme toho záhy litovali.
Dobrý skutek tak byl podle pravidel záhy
potrestán. Vzpomínka na jeho ulepené pracky je
děsivá. Náladu by nám mohlo zpravit snad jen
pár přisprostlých písniček…
 |
Mazapill - zakrslé
borovice, Yucca a Dasylirion.
|
Stmívá
se. Je čas najít místo na spaní. Cesta mnoho
možností nenabízí. Nakonec, trochu ze
zoufalství, odbočujeme na horskou cestu
stoupající po hraně velikého kopce. Příliš
brzy ale začíná jít do tuhého. krátká
zastávka jen potvrzuje naše tušení. Před
námi je velmi nepříjemný úsek úzké
kamenité cesty a pod námi cítíme
z nezpevněného okraje cesty takovou hloubku,
až to děsí. Otočit se, nebo snad vycouvat, je
vyloučeno. Musíme dál. Nálada je strnulá,
všichni napjatě čekáme, co bude dál. Po
několika opatrných manévrech se před námi
objevil poměrně slušný úsek cesty. Pro
jistotu zastavujeme a jdeme na průzkum. Je to
dobré. Před bránou důlní společnosti naše
putování končí. Je zima a funí silný vítr.
Výškoměr ukazuje nečekaných 3200 m.
 |
Echinocereus
parkeri subsp. mazapillensis
|
Teprve
ráno pořádně vidíme, kam nás to vítr
zavál. Je stále zima, ale první sluneční
paprsky už nasvěcují hranu kopce. Podkladem je
vápenec. Holé skalnaté výhozy svítí mezi
sytě zelenou vegetací. Dominantní postavení
patří zakrslým borovicím a rozetám rodů Yucca a Dasylirion. Nepřehlédnutelné
jsou trnité trsy Echinocereus parkeri
subsp. mazapillensis. Tu a tam lze spatřit opozdilce,
které zdobí ráno ještě neotevřené květy.
Hlavní vlnu kvetení odhadujeme na druhou
polovinu dubna.
 |
Escobaria
chaffeyi
|
To,
co upoutalo nejvíce naši pozornost ale nebyly
echinocereusy, kterých je i v nižších
partiích nepočítaje. Byly to menší,
trsovitě i solitérně rostoucí Escobaria
chaffeyi. Podle literatury se nacházíme
na typové lokalitě tohoto druhu. Rostliny jsou
zde však mimořádně atraktivní. Na rozdíl od
dobře známých E. chaffeyi z Canyon Arteaga,
Canyon San Lorenzi či Valle de las Parreňos,
jsou tyto o poznání hrubší a zrzavější.
Z mapky je zřejmé jedno. Mazapill rozhodně
neleží v centru areálu rozšíření, ale
spíše v jeho jižní části. Výšková
exponovanost spolu s nedostupností některých
oblastí je patrně hlavní příčina našich
neúplných znalostí. O tom, kde všude E.
chaffeyi roste a jak vypadají další
růstové formy, se můžeme jenom dohadovat.
 |
Escobaria
chaffeyi
|
Do
hlubší analýzy se proto nepouštíme. Víme
toho zatím příliš málo. To, co jsme chtěli,
je ukázat vám typovou E.
chaffeyi, která je u nás téměř
neznámá. Doufáme, že se vám líbí, a že
tyto opomíjené krásky konečně vezmete na
milost. Za nás slibujeme více a více noticek
na téma Escobaria. Čtěte je s chutí a
užijte si to!!!
|
