Zklamáni
neúspěchem při hledání Coryphantha
tripugionacantha, vydali jsme se ještě
týž den málo známou cestou na severozápad.
Celá oblast okolo San Juan Capistrano je vysoce
aridní a na kaktusy až překvapivě chudá.
Ujeli jsme mnoho kilometrů bez jediného
botanického povzbuzení. Prašná tarraserie
pomalu opouštěla vyprahlou krajinu podél Rio
Huajanada a šplhala se do vysokých hor plných
syté zeleně. Smíšený borovicovo-dubový
porost střídají travnaté a kamenité úseky.
Dlouhá cesta nebrala konce a nám se pomalu
začínalo chtít na malou. Nutno dodat, že
konzumace piva patří k našim oblíbeným
mexickým činnostem, přičemž věřte, že
mexické pivo je možná více močopudné, než
české.
| |
 |
Mammillaria
densispina
|
Pavel
řečený Pavlíček, bard a šéf přes
veškeré vylomeniny, se mám z rutinní
záležitosti vyprazdňování močových
měchýřů rozhodl udělat záležitost na celý
život. Věrný svým zásadám s námi a
naším basikem VW uháněl prašnou cestou až
na hranici našich možností se slovy
„…nebuďte ubulení”. Každý kamínek na
cestě přispíval k mukám, která se pomalu
stávala nevydržitelná. S chechotem zastavil,
až když za hlasitého kňučení jsme začali
otevírat dveře za jízdy a hodlali si ulevit i
za cenu zpřerážených hnátů. Příští
pocity patřily k těm nejkrásnějším za
život a dodnes jsme za ně všichni Pavlovi
vděční.
| |
 |
Mammilopsis
senilis
|
Třpytivá
tekutina opouští naše těla, zvedá nízké
obláčky prachu a já pomalu zvedám hlavu,
abych po té kritické půlhodince pomyslel také
na hlavní cíl naší cesty – na kaktusy. Jako
první se v mechu na skalce kousek nad námi
rozvaluje žlutobéžová Mammillaria
densispina, kousek za ní už ale vykukují
první bílé trsy Mammilopsis, nebo chcete-li Mammillaria
senilis. Následuje série
postpubertálních výkřiků a bleskový návrat
k autu pro fotovýbavu.
Průzkumem
okolí se ukazuje, že jde o plošně omezený
žulový výhoz, o rozloze cca 100-200 m2.
Napočítali jsme tu jen několik desítek
rostlin, většinou trsů o 3-6 hlavách.
Příjemné překvapení v podobě 3 dokvétajících
rostlin, nás čekalo za jednou skalkou.
Příčinou tohoto zpoždění je určitě
zastíněná expozice, která i nám ovšem
dělala problémy – při focení. Jasně
červené květy kontrastují s bílým
otrněním a jejich nepravidelný (zygomorfní)
tvar jsou v nápadné shodě se společně se
vyskytujícím Echinocereus
polyacanthus ssp. acifer. Je to evidentně dáno
vazbou na převládající skupinu opylovačů,
jimiž jsou zejména včely a motýli. Tomuto
jevu se říká „opylovací syndrom”.
Většina rostlin žije na hranách výchozů,
přichycena ploše rozloženými kořeny, pod
mělkou vrstvou vysýchavých mechů.
Z toho, co o Mammilopsis
senilis víme, je jisté, že výskyt
v horách a Ameco La Viejo v jižním
Zacatecasu je posunutím areálu rozšíření
jihovýchodním směrem. Tuhle kytku jsme tu
totiž vůbec nečekali. Tak vidíte, jak to ten
Pavel dobře skoulel.
|
){kind=link}