Loni o vánočních svátcích dne 26. 12. oslavil dlouholetý člen ostravského Klubu pan Lukašík Emil 80 let. I ve svých osmdesáti letech je stále aktivní a jeho vitalitu a neutuchající elán mu mohou závidět i mladší přátelé. Během svého života prošel několika pracovišti, naposledy jako vedoucí oddělení normování práce a mzdy v závodě 7, doprava Vítkovických železáren. Dlouhá léta byl také dopisovatelem ostravského tisku, kde věnoval mnoho úsilí našemu nejpopulárnějšímu sportu, kopané. Pracoval jako předseda krajské sekce kopané a byl po patnáct let členem předsednictva Ústřední sekce kopané při ČSTV.

Za bohatou práci se mu dostalo významných uznání, z nichž je třeba uvést státní vyznamenání „Za rozvoj tělesné výchovy a sportu” 3. stupně, dále další různá vyznamenání a diplomy či medaile.

O kaktusy se začal zajímat poměrně pozdě a to díky př. Hrabovskému, který byl nejen zdatným pěstitelem, ale i nadšeným propagátorem kaktusů. Od roku 1965 pěstoval pan Lukašík kaktusy v předokenním skleníčku a na balkóně tehdejšího bytu v Ostravě – Porubě. V této době se stává členem ZO Poruba, kde úspěšně pracoval několik let ve výboru a podílel se na i vydávání tehdejšího porubského kaktusářského Zpravodaje.

Po přestěhování do Petřvaldu se stává členem v ZO Ostrava, kde je to z důvodu dojíždění výhodnější. V Petřvaldě si postavil pěkný skleník o rozměru 3x10 m. Toto „vítězství” bylo však jen dočasné, zakrátko budoval nové pařeniště a fóliovník. Velkou oporu v rozvíjení svého koníčka měl pan Lukašík ve své manželce. Když jej nečekaně opustila, prodal rodinný domek i kaktusy a odstěhoval se k rodině své dcery do Ostravy – Muglimova, kde bydlí dodnes.

Emil Lukašík na zahradě v r. 2000

Zde začal budovat novou sbírku kaktusů za pomoci zetě Jirky Hovězáka, do kterého vkládal velké naděje svého pokračovatele. Postavili nové velké skleníky a vybudovali pěknou ucelenou sbírku kaktusů, především gymen. Bohužel těžká nemoc si nevybírá a tak pan Lukašík zůstal na své kaktusy sám. Aby všem nesnázím nebyl konec, přišla další pohroma v roce 1997 v podobě povodní, kde značnou část sbírky odnesla voda. To by však nebyl Emil Lukašík, aby se nechal jen tak odradit. Kdo tuto sbírku zná, ví že to byla a je i dnes jedna nejkrásnější a největší sbírka gymnokalycií v širokém okolí.

ve skleníku

Za celou dobu svého kaktusaření se mu podařilo nashromáždit sbírku krásných exemplářů a to jak z vlastních výsevů, tak z importů a starých sbírek. Bude jen velmi málo vzácných druhů a variet gymen, které v jeho sbírce chybí. Však také skleník byl cílem návštěvy gymnofilů při jejich celostátních setkáních v Ostravě.

Ocenění gymnofilů v r. 1998

Uznáním neskrblily ani takové kapacity jaké jsou Dr. Schütz, p. Boszing, Moser, Strigl, Piltz, Till, Papsch, Amerhauser, Neuhuber, Procházka a další. Převážná část rostlin je pravokořenných. Dnes už kaktusy nevysévá, ale ještě před pár léty vyséval asi 150 druhů semen sebraných jak z vlastních rostlin, tak zakoupených od jiných pěstitelů. Na zimu všechny rostliny stěhuje do domu, kde mají vyhrazenou místnost.

Pan Lukašík je specialista na gymna, která jsou jeho celoživotní chloubou. Ve své sbírce měl a má i jiné druhy kaktusů (dokonce měl docela slušnou kolekci mamilárií), ale gymna jsou gymna. Své poznatky konzultuje s předními gymnofily z celého světa jak korespondencí, tak při osobních setkáních na různých kaktusářských akcích.

Till a Lukašík

Škoda, že se mu zatím nesplnil jeho sen vydat knihu o rodu Gymnocalycium, kterou stále doplňuje novými údaji. Žádaná se stala jeho „Synonymie”, ale i články o gymnech, které vycházejí v Ostníku na pokračování. Svými nápady jak vylepšovat klubovou činnost k lepšímu, ovlivňuje stále členy výboru.

Bohaté životní zkušenosti a znalost i zákulisí lidských osudů vede pana Lukašíka k objektivnímu posuzování mezilidských vztahů a pěstitelských výsledků. Jeho velká obětavost a smysl pro kvalitní práci nachází ocenění mezi všemi kaktusáři. Loni oslavil krásné životní jubileum a tak lze popřát jen to nej…, aby mu jeho nadšení vydrželo co nejdéle a abychom se s ním setkávali na společných akcích alespoň do stovky.

Lumír Král
e-mail: lumir.kral@iol.cz