Nabízíme je mezi semeny ostatních sukulentů, protože řada ipomeí tvoří podzemní (ale i nadzemní!), více či méně hrubý kaudex, takže se jedná o rostliny trvalé, vyžadující teplejší zimování. Ta zmiňovaná Ipomoea purpurea (ale také např. I. quamoclit) ovšem roste jako letnička – tedy s jarem vysetá se brzy vyšplhá i více než dva metry vysoko a skoro za každým lístkem vykvétá purpurovým kvítkem. Současně jak jedny květy odkvétají a plodí hrubá, několik milimetrů velká semena, další poupátka rozkvétají – tak, jak to ukazuje fotografie paní Skalkové. Její kytičky se táhnou po roštu, uprostřed horní části fotografie.

Ipomoea purpurea vyžaduje umístění nejlépe na teplém závětří, v nepřemokřené půdě, výborně se hodí i do většího květináče na balkonech a lodžiích. Je vhodné je předpěstovat na okně nebo ve skleníku, ven ji umístíme raději až po zmrzlících.

Mezi ty trvalé a hodně sukulentní patří královna mezi povíjnicemi – Ipomoea albivenata, která během let vytvoří až 10 cm silné, stříbřité nadzemní kaudexy, a každý rok vyžene několikametrové šedobílé, silné šlahouny stonků s jemně ochlupenými lístečky. Kvete až asi po 6 – 8 letech, bílým květem podobnému tomu, který známe na svlačci, ale sprášit se mi je ještě nepodařilo. Jejich nabídka se v katalozích známých světových firem také objevuje jen velmi sporadicky.

Nemůžu nevzpomenout na naše toulky po Madagaskaru, kde nás zaujaly růžové a bílé kvítky v suché trávě. Při bližším zkoumání jsme zjistili, že rostlou na jako nitka tenkém, dlouhatánském stonku, a bylo velmi obtížné vystopovat místo, odkud vyrůstá ze země. Po odhrnutí 1-2 decimetru kypré, velmi výživné, černé prstě jsme nalezli něco, co vypadalo jako brambora – barvou i velikostí. Kupodivu, pan Werner Rauh se ani v jedné ze svých 2 velkých knih o sukulentní flóře Madagaskaru o ipomeích nezmiňuje, takže druhé jméno našeho nálezu je dodnes tajemstvím.