Samostatnou kapitolou by však mohla být celá rodina botaniků JUSSIEU. Antonie Laurent JUSSIEU totiž pocházel ze slavné botanické rodiny, kde už jeho otec a strýcové pracovali úspěšně v tomto oboru. Později se stal botanikem i jeho syn. Vyvrcholením ságy bylo nepochybně už zmíněné dílo, které napsal Antonie Laurent de JUSSIEU. Počátky tohoto systému musíme hledat v práci jeho strýce Bernarda JUSSIEU (1699-1777), který vystudoval v Montpellier a Paříži. Jako lékař a botanik se roku 1759 stal hlavním poradcem a správcem soukromé Botanické zahrady krále Ludvíka XV. v Trionu, která se stala vzorem pro mnohé další sbírky v Evropě zejména dovezenou tropickou vegetací. Roku 1775 byla tato sbírka zrušena s rostliny přešly do Jardin du Roi. Bernard Jussieu vydal roku 1760 první přirozenou soustavu rostlin, kterou zdokonalil a později vydal jeho synovec Antoine Laurent Jussieu. Pro zajímavost uvádím, že žákem Bernarda Jussieua byl další významný francouzský botanik Michel ADANSON (1727-1805), který se také pokusil o vlastní klasifikaci rostlin a který v díle “Familles des Plantes” roku 1763 popisuje prvně rod Rhipsalis jako Hariota. Podobně i další jeho strýc Joseph de JUSSIEU (1704-1779) byl botanikem v Paříži, který se zúčastnil expedice do Jižní Ameriky v letech 1747-1751 v peruánských Andách a byl jedním z prvních co sbíral rostliny až u pramenů řeky La Plata. V Limě byl zajat a odsouzen k nuceným pracem. Joseph posílal rostliny bratru Antoinemu, který se o tuto sbírku staral. Tento bratr Antoine de JUSSIEU (1688-1758) byl vlastně otec slavného Antoine Laurenta a pracoval rovněž jako botanik v Paříži. Aby nebyla porušena rodinná tradice, tak v třetím pokolení i syn Antonia Laurenta byl profesorem botaniky. Syn Adriane Henry JUSSIEU (1797-1853) byl profesorem botaniky, systematik, pracoval v Botanické zahradě v Paříži jako znalec tropické vegetace. Bezesporu
nejslavnějším z Jussieu je však Antoine - Laurent de JUSSIEU (1748-1836), především
svým systémem, kde stanovil diagnózy skupin rostlin,
jež odpovídají dnešním čeledím. Podobně jako
JUSSIEU se pokoušelo mnoho dalších botaniků rozdělit
rostliny do umělých systémů a tento trend se
neustále vyvíjí dodnes. Samozřejmě je nutné se i
poohlédnout do historie, kdy některá díla byla málo
známá či téměř nedostupná a teprve nyní se
objevují. Ještě dnes se všude uvádí, že čeleď Cactaceae
popsal jako prvý A.L. JUSSIEU, předtím se dlouho
uvádělo, že to byl John LINDLEY (1799-1865) atd. Na
začátku letošního roku uvedl dnes nejznámější
americký botanik, systematik, profesor James
L. REVEAL
z Brigham Young University, záznam
prvního popisu čeledi Cactaceae, který provedl
Jean F. DURANDE (1732-1794) v Notions élémentaires
de botanique roku 1782, to je o sedm let dříve než
JUSSIEU, takže podle práva priority prvního popisu by
se měla dnes uvádět celá citace popisu čeledi takto:
Cactaceae Durande, Notions Elém. Bot.:
287, 1782. I když tímto objevem staronového
označení čeledi Cactaceae přišel JUSSIEU o
prvenství, neznamená to, že jeho práce ztrácí na
významu. Zůstává mnoho dalších čeledí, které i
nadále nesou označení autora JUSSIEU. Roku 1849 popsal
na počest botanika Jussieua, francouzský továrník a
kaktusář M. MONVILLE echinokaktus, který můžete
hledat pod názvy Neochilenia jussieui (Monv.)
Backbg. nebo spíše dnes jako Neoporteria
jussieui (Monv.) Br. a R.
|