 |
Bez vytápěného skleníku (ukázka z CD - příloha k Ostníku č. 300) Moci se věnovat kaktusářské zálibě bez zbytečně velkých nákladů a v místech, kde není možné zajistit plynulé vytápění pěstitelských zařízení, to je přání mnoha milovníků kaktusů. Přání o to větší u těch, kteří se nemohou dovolit permanentní docházku do vzdálené sbírky nebo u těch, kteří se nemohou pochlubit přívodem některého z energetických zdrojů. Často jde také o důvody finanční. Matka příroda ale pamatovala i na tuto eventualitu. Dala vzniknout celé řadě kaktusových rostlin, které snesou i velké tuhé mrazy, aniž by došlo k jejich poškození. Bez újmy přečkají i naše tuhé zimy, daleko drsnější, než byla ta poslední. Navíc jde často o rostliny, které jsou po čertech krásné a přitažlivé. Jejich domovinou jsou rozlehlá území Severní Ameriky - od Texasu na sever - nebo naopak nejjižnější kaktusové výspy jihoamerického subkontinentu. Odolnost k nízkým teplotám zaznamenali četní návštěvníci přírodních lokalit také v oblastech mezi uvedenými areály. K hlubokým poklesům teplot, zvláště nočních, dochází i na mexických, argentinských, bolivijských a jiných nalezištích. Co je však odlišné od našich klimatických podmínek, je obsah vody jak ve vzduchu, tak také v půdě. Zdá se, že toto jsou rozhodující faktory, které musíme respektovat. Zvláštní odolnosti některých rostlin - někdy jsou to celé rody - lze využít také v kaktusářské pěstitelské praxi. Vytvoření vhodných podmínek - blížících se podmínkám v domovině těchto druhů - znamená zvládnutí venkovní kultury. Mít radost z krásných a dobře se vyvíjejících rostlin mohou tedy i zájemci, kteří si jinak nemohou dovolit luxus vytápěného skleníku či podobná zařízením jaká jsme zvyklí vídat u skalních kaktusářů. Nechci popisovat přípravu pozemku pro venkovní kulturu. Toto jsem ostatně popsal už dříve ve slovenském časopise Cactaceae etc...(4/1991). Případné zájemce odkazuji na tento článek. Velice zajímavé pojednání o volné kultuře nedávno vyšlo také na stránkách časopisu Kaktusy. Běžně je možno vídat volně pěstované druhy rodu Opuntia a jim podobné. Přesto, že jde o velice působivé rostliny, poněkud už tato skutečnost zevšedněla a tolik neláká.Pro kaktusáře navíc pěstování zimovzdorných opuncií přináší mnohé potíže s určováním a opatřováním druhů. Snad se však i zde blízká na časy, neboť importy semen a rostlinného materiálu ze současné doby nezapomínají ani na tento okruh rostlin.. Zvláště krásné jsou dospělé exempláře Opuntia basilaris. Já bych se rád zastavil u některých rostlin, jež do volné kultury patří a jimž tato současně svědčí. Není posláním dnešního příspěvku vyjmenovat všechny možné zástupce Cactaceae. Proto jen některé. V první řadě je možno jmenovat Coryphantha (Escobaria) hesteri. Rostlinku, která není častým hostem v kaktusových sbírkách a i tam není její pěstování zcela bez obtíží. Naše zimy snáší velmi dobře. Pozor musíme dát na nebezpečí přemokření. Mírná dehydrace podporuje tvorbu srpnových (u mne) květů. Rostliny vysazené v květináčích a zapuštěné do záhonu už absolvují desáté jaro. Blízce příbuznou je Neobesseya missouriensis. Odnožující žlutokvětá kráska bezpečně odolává nástrahám našich zim, bohatě kvete a dává semena. Baculaté plody sbírám až na jaře po úplném uzrání. Echinocereus chloranthus někdy v teplém skleníku trucuje. Venkovní kultura, která mu připomíná domovské podmínky jihozápadu USA, mu však jde k duhu. Pestrost otrnění a zajímavá barva květů činí z této rostliny přitažlivý bod zájmu. Kvete v květnu a červnu, ale také kvetení opakuje. Pěstitelsky nejde o náročnou rostlinu. Více těžkostí způsobuje její pořízení. V nabídkách hotových rostlin se příliš nevyskytuje, výsevy jsou určeny spíše pro ty zkušenější. Echinocereusy jsou vůbec vděčným rostlinným materiálem. Oproti skleníku jednotlivé rostliny nepřerůstají, ochotně kvetou a jejich vytrnění - zřejmě zásluhou dostatku čerstvého vzduchu - je ohromující. Problémy bývají s dlouhověkostí. Ta však není ani tak ovlivňována teplotními poměry, jako spíš občasnými omyly pěstitele. Talíře květů v těch velkokvětých jsou dostatečnou satisfakcí ze úsilí vynaložené pro vytvoření správného prostředí. Přiznám se, že jsem se poprvé dočkal květů u Navajoa fickeisenii až u rostlin venkovní kultury. Kvetly už malí roubovanci na Opuntia fragilis. Stajně tomu bylo u Coloradoa (Sclerocactus) messae-verdae, forem Coryphantha vivipara a bylo by možné jmenovat další. Roztomile doplňují plochu venkovního záhonu i naopak “obyčejné” mediolobivie. Zde jsou středem pozornosti druhy z okruhu M. haagei, pectinata, pygmaea, orurensis ... Do výčtu rodů vhodných pro popisovaný způsob kultivace je možno zařadit i celou škálu kaktusových “špeků”,z nichž některé patří mezi ty nejcennější. Zvládnutí kultury
pěstování kaktusů a ostatních sukulentů bez
zimního stěhování a vytápění je jednou z
disciplín, která má budoucnost.
|
