 |
||||||||||
Olda Fencl - Osudy českého kaktusáře na cestě do ráje kaktusů, část 8. Výlet
s klubem kaktusářů do Arizony a Utahu Nejdřív se pokusím shrnou trasu cesty: Albuquerque - Gallup - Window Rock - Many Farms - Kayenta - Tuba City - Marble Canyon - Fredonia - Kanab - Cannonville - Escalante - Boulder - Torrey - Capitol Reef N. P. -Castle Dale - San Rafael Overlook - Wellington - Nine Mile Canyon - Myton - Green River area - Ouray - Bonanza - Rangely - Grand Junction - White Water -Gateway - Cortez - Shiprock - Gallup - Albuquerque. Vše asi v 5 dnech.
V oblasti Navajo rezervace jsme fotili Sclerocactus whippleyi, nic neobyčejného kromě krásně drsné vyprahlé a převážně červené arizonské pouště. U Kayenty jsme maličko odbočili na Monument Valley vyfotit (já) a vykopat (zbytek plundrovatelů přírody) Sclerocactus parviflorus s bílými květy.
Pak se jelo do Marble Canyon na řece Colorado, kde jsme po přejezdu Navajo Bridge zajeli na severní útesy, nad zde začínajícím Grand Canyon (mimochodem jak víte či nevíte, v angličtině se v názvech píší všechna počáteční písmena velká na rozdíl od češtiny; takže, když používám anglické názvy tak pro to užívám i anglického způsobu psaní - hlavně ze zvyku, abych řekl pravdu, jak je to správně v české gramatice už nevím, ale myslím, že tam, kde nedošlo k počeštění, se dodržuje původní psaní jmen; s těma čárkama, to už je taky ouvej). Zde roste Pediocactus bradyi. Jo taky bych se ještě v souvislosti s gramatikou chtěl omluvit, pokud někde udělám chybu ve jménech rostlin. Píšu všechno narychlo a abych neztratil nit a inspiraci, tak se na správné psaní moc nesoustředím a je dost možné, že nadělám chyby. Pedantní čtenáře, kteří jsou mým psaním pohoršeni, bych rád odkázal na http://www.ipni.org/, kde si mohou ověřit pravopis všech botanických názvů, včetně autorů jmen.
Přestože
je P. bradyi na seznamu
ohrožených druhů, naše výprava to moc nebrala na
vědomí (riskujíce vězení, pokuty a zabavení
vozidel). Morálně si to zdůvodňovali tím, že
rostliny se těžce hledají, a tedy je jich ve
skutečnosti víc, než si všichni myslí a tak se
vlastně nic neděje. Mě se to moc nelíbilo, a tak jsem
si aspoň neodpustil rejpavé poznámky, hlavně vůči
Garymu, který se mi jevil jako největší škůdce.
Situace se pak opakovala před Jakob´s Lake na Kaibab
Plateau, kde se vyrvalo pár Pediocactus
paradinei, u Fredonie pak Pedicactus
sileri.
Naštěstí pro pediokaktusy, neměli jsme se diky nabitému plánu dále moc zdržovat. Oblast Cannonville se jen hemžila kvetoucími Sclerocactus parviflorus. Bylo jich tu tolik, že člověk musel dávat pozor, aby se o ně nezranil. Odtud až po Torrey vedla cesta překrásnou krajinou mezi horami a skalními útvary, které berou člověku dech, a u těch citlivějších snad přináší i obdiv k přírodě, která stojí zato, aby jsme ji zachovali i pro naše děti. Tato oblast byla nedávno ustavena Billem Clintonem jako národní park. Bill Clinton, navzdory svým ostatním morálním neřestem, udělal pro ochranu přírody víc než většina jeho předchůdců a zaslouží si za to uznání. Bohužel vláda malomyslného idiota George Bushe se vyznačuje pravým opakem a chystají se snad i zrevidovat plány na využití národních parků. Chtějí je otevřít pro případné doly na uhlí a ostatní suroviny, pochopitelně včetně ropy, v níž je Bush až po krk. Já si osobně myslím, že mu zatopila mozek, protože by jinak nemohl veřejně prohlásit, že (překládám z angličtiny) „...to není 'znečištění' (zde myšleno jako proces civilizace), co poškozuje naše životní prostředí. Jsou to pouze nečistoty v našem vzduchu a vodě, které to způsobují.”
Tento sklerokaktus, který Ken Heil povazuje za větev Scl. glaucus, Hochstaetter asi právem za oddělený druh, je „nesnesitelně” variabilní a způsobuje škatulkářům těžkou hlavu. Když se to vezme od západu, tak narazíte na rostliny s krátkými trny (těm Ken Heil v rozporu s vlastní teorií o rozšíření a variabilitě Scl. glaucus dal jméno Scl. brevispinus), pak přechází přes formy v okolí Myton a Green River (těm jsme tenkrát pracovně říkali Scl. uintaensis), které již jsou větší a mají delší trny, po rostliny od Bonanza, které se blíží velikostí Sclerocactus parviflorus. Pak je kus prázdno, kde nic neroste (zatím tedy tu asi nikdo nic nenašel - výzva pro mladé objevitele), a směrem jihovýchod se narazí na populace Sclerocactus glaucus v oblasti Grand Junction, Colorado. Z Gateway do Telluride je nádherná cesta - doslova geologickou učebnicí. Je to průřez usazeninami ze všech období druhohor nemluvě o scénické kráse samotného údolí s výhledy na San Juan Mts. a La Sal Mts. Od města Cortez až po
Sheep Springs se rozkládá oblast Sclerocactus
mesae-verdae, který jsme našli a
vykopali. Takže pokud tato místa navštívíte a nic
nenajdete, tak víte proč (byli jsme tam a našli jsme
– pozn. PP). V Gallupu jsme si dali hamburger a
těšili se domů na sprchu. Pokračování příště...
|
