Domečky pro kaktusy – díl 1.
Každý pěstitel kaktusů své kytičky někde má. Někdo v pokoji, někdo na okně, jiný na stole na zahradě, další ve skleníku, každý prostě NĚKDE. Na všech místech také kaktusy NĚJAK rostou – třeba i chvíli v popelnici, ale my povětšinou chceme, aby rostly dobře – aby PROSPEROVALY. A prosperitu jim může zajistit jen VHODNÉ umístění během růstové sezóny. Pro každou rostlinu to její nejvhodnější místo samozřejmě nebudeme vytvářet, stačí když naprosté většině našich kytiček poskytneme co nejvíce ROZPTÝLENÉHO světla. Vždyť v přírodě také nerostou, když na ně praží slunce. Jsou rády za přežití.

Vycházejíc z tohoto základního předpokladu, uvádím dále ta vhodnější stanoviště pro kaktusy v našich podmínkách.
1. Vnější parapet okna obráceného k jihu – kultura pod přístřeškem z fólie, boční stěny chybí.
Výhodou je pomalý růst, krásné vytrnění rostlin, oslunění od 6.00 do 18.00 hodin, minimální náklady na zhotovení. Kaktusář má své kytičky stále na očích a často se jimi může těšit. Nevýhodné je to, že v takových podmínkách rostou jen některé kaktusy – třeba lobivie a některé echinocereusy, rostliny se čas od času připálí a nikdy se jich na parapet nevejde tolik, kolik by si majitel přál.
2. Předokenní skleníček.
Kromě značných výkyvů teplot zvláště v jarních měsících je nevýhodou téměř nemožná regulace teploty a větrání v závislosti na počasí. Výhody obdobné jako u parapetu.
3. Stůl v zahradě přikrytý průhlednou deskou.
Je kombinací obou předchozích, lze jej zvětšovat, ale bývá dál od pěstitele. Oproti následujícímu pařeništi má výhodu v tom, že tam nelezou slimáci, mravenci, myši a podobná nežádoucí havěť.
4. Pařeniště
Prý velmi dobré umístění, ale není příliš pohodlné, pro kaktusáře s těžkou hlavou dokonce nebezpečné a vyžaduje denní obsluhu. Tedy nic vhodného v dnešní době. Pokud nám nevýhody nevadí, pak nám kaktousky pěkně rostou, obzvlášť ty z Jižní Ameriky, mají rády více vlhkosti ve vzduchu.
5. Foliovník
Já jej považuji za velmi dobrý domeček pro kaktusy, mnohé tam rostou o poznání lépe, než ve skleníku. Ale ta práce s natahováním fólie! A s každoročním stěhováním rostlin! Ovšem při stěhování musíme každou rostlinu vzít do ruky nejméně 2x do roka, což má určité výhody. Problematické bývá větrání a ochrana při silném větru.
6. Skleník
Skleník byl a dosud je považován za místo, kde kaktusy rostou nejlépe. Má velký objem vzduchu, lze v něm regulovat klima. Pokud jej postavíte ve směru hřebene sever – jih, musíte na jaře (ale spíš celou sezónu) stínit z obou stran, pokud jej postavíte ve směru hřebene východ – západ, stačí zastínit jen jižní stranu. Ani hrbolaté sklo neuchrání kaktusy před spálením. Mně se velice osvědčilo použití kašírované folie připevněné zevnitř ke konstrukci magnety. Tato folie již dostatečně rozptyluje sluneční záření a kaktusy se za ní nepřipalují. Jestliže považujete zabílení vápnem za nejlepší stínění, pak natírejte sklo zevnitř – vydrží až do konce sezóny a suchým hadrem jej lze postupně stírat nebo vytvářet okýnka.

Na tomto místě si neodpustím vsuvku o tom, že každý(á) kaktusář(ka), pokud OPRAVDU chce, tak skleník již má, nebo do několika málo let mít bude. Předešlá věta neplatí jen pro nemohoucí invalidy a lidi, kteří již nechtějí žít. Truchlit nad nedostatkem peněz a času je jen výmluva toho, že NECHCI. Nechci kaktusům věnovat více svého času, protože …. sportuji, chodím na ryby, věnuji se rodině, milenkám (milencům), a podobně. Nechci si vydělat více peněz, protože… nehledám příležitosti, jsem již moc starý, příliš mladý… Nechci prodávat na výstavě kaktusů, protože… A vůbec… Kdo CHCE, ten si cestu časem určitě najde!!

Když jsem v roce 1990 stavěl skleník, velice nedostatkovým zbožím bylo válcované železo profilu „T”. Každý týden jsem se chodil do železářství ptát, jestli ho mají. Najednou ho dostali, bylo však 3x dražší, než v minulé dodávce. Na železo tehdy padly moje dvě celé výplaty, všechny kapsy a skrýše doma a skoro tři týdny o chlebu, vodě z vodovodu a zavařeninách ze sklepa. Velmi jsem si skleník přál, CHTĚL jsem ho, a nedostatek vydržel. Spolu se mnou i těhotná manželka.
7. Karboník?
Během několika posledních let i k nám pronikl nový materiál na zastřešení libovolně velkých ploch s velmi dobrou propustností světla – polykarbonát s podélnými dutinkami. Ve srovnání se sklem má tento materiál jen dvě nevýhody: omezenou trvanlivost (lze ji odhadnout na 20 – 40 let v závislosti na okolním prostředí, než se zaplní mikrotrhliny prachem a v důsledku toho se sníží propustnost světla) a teplotní roztažnost (a z ní vyplývající nemožnost upevnění polykarbonátových desek do rámů podobně jako sklo). Pokud dopředu víme, že polykarbonát nemůžeme omezovat v rámech (pro kutily – jde to, ale pak se nedivte!!) a myslíme na to již při navrhování konstrukce, z nevýhody se stane výhoda – ušetříme značné množství železa. Jestliže sečteme náklady na materiál skleníku s dvojitým zasklením a karboníku (nebo se vám víc líbí plasťák, žebrovník či dutinkáč?), vychází nám zcela srovnatelné v relaci od 700 Kč do 1 500 Kč za čtvereční metr kryté plochy v závislosti na velikosti stavby a na kvalitě použitých materiálů. Přičteme-li práci, pak karboník vychází již levněji. Je podstatně méně pracný a navíc ještě budeme šetřit náklady na vytápění.

Tu největší přednost karboníku si necháme na příště. Pro kaktusáře pěstujícího dosud své kytičky ve skleníku je přemístění do karboníku podobné jako pro řidiče přesednutí z třicetileté škodovky stovky do nové Octavie s nejsilnějším motorem.

Kdo to nevyzkoušel, neuvěří. Je to rozdíl! A JAKÝ!!!

Do příště si promyslete, kde nový domeček pro kaktousky postavíte.
Ing. Milan Douděra
Heyrovského 46, 301 00 Plzeň