 |
||||||
Olda Fencl - Osudy českého kaktusáře na cestě do ráje kaktusů, část 7. V září se narodila Jana (jméno je podle Calamity Jane z doby Buffalo Billa). Alice přestala chodit do práce, peníze došly a začalo období existenčních starostí. Na vánoce přijel kamarád Hanuš s Libou a nějakým Zejdou z Plzně. Hanuš se mnou chodil v Praze na školu a pak utek do Kanady, kde se živil v létě sázením stromků a v zimě nezaměstnaneckou podporou. Pokud vím, tak to dělá dodnes.
Hned po vánocích jsem se domluvil s Pepou Mikulášem, že vyrazíme na pár dní do národního parku Big Bend v Texasu. Naplánovali jsme to asi na čtyři dny i s cestou. Tady v USA nemá skoro nikdo pořádnou dovolenou. Běžně jsou to 2 až 3 týdny. Šťastlivci mají 4 týdny, jeden z tisíce pak možná až 5 týdnů. Já jsem v téhle době měl sotva 2 týdny. A tak, když člověk chce něco vidět, musí to strhnout přes prodloužený víkend. Jeli jsme na večer přes El Paso (šílený špinavý polomexický město), Van Horn a dolů do Presidia až konečně Big Bendu. Po cestě mě Pepa umořoval svojí novou propagací o tom, jak si v životě vytýčit cíle a něčeho dosáhnout. Někde na nějakém školení si koupil magnetofonové pásky, které mi nutil po cestě poslouchat, abych se stal nejspíš milionářem. On tomu asi věřil a tvrdě na tom pracoval. Vždycky se někde nechal nachytat na tyhle nesmysly. Asi si neuvědomil, že ten milionář co mu tyhle žvásty prodával, nezbohatl na tom, co sám kázal, ale prodejem svých pásků a přednášek. Člověk je nejúspěšnější, když jde za tím, co mu samotnému dává největší smysl, co ho uspokojuje a co ho inspiruje. Jenom tak je ochoten vydat dost energie na to, aby dosáhl svého cíle.
Za Presidiem jsme se stavili prvně u Lajitas, kde roste Thelocactus bicolor var. schottii, Escobaria albicolumnaria, Echinomastus mariposensis a velmi běžný Echinocactus horizonthalonius. Dále u Terlingy se objevuje Echinomastus warnockii a Coryphanta duncanii spolu s Ancistrocactus uncinatus var. wrightii. V Big Bendu pak záleží na tom, v jaké oblasti jste, v rovinaté nízko položené části je hojný Ariocarpus fissuratus, Coryphanta macromeris, Echinocereus eneacanthus, Echinocereus stramineus, Echinocereus dasyacanthus a Homalocephala texensis; na břidlicích se řídce objevuje Echinomastus mariposensis s Ariocarpus fissuratus; v horách (Chisos Mts.) roste Escobaria varicolor, Esc. chaffeyi, Echinocereus russanthus a stramineus, Ephithelanta micromeris; podél řeky Rio Grande pak Echinomastus warnockii.
Po
návštěvě Big Bendu jsme vyrazili na sever na
Marathon. 16 km jižně od Marathonu je odpočívadlo, v jehož
blízkosti lze nalézt Mammillaria lasiacanta,
Escobaria sneedii, Thelocactus
flavidispinus a Echinocereus
chloranthus var. neocapilus,
jehož semenáče vypadají jako Cephalocereus senilis.
4,5 km jižně od Marathonu na nízkých kopečcích
jsme našli miniaturní Echinocereus davisii. Něco v duchu politiky současného amerického prezidenta Bushe, jehož životní hodnoty začínají a končí na ropných polích Texasu. Tedy pokud se mu v blízké budoucnosti nepodaří přemluvit zkorumpovaný kongres USA a rozvrtat zbytek Aljašky a to navzdory dobře známému faktu, že ropné zásoby pod Arktickým Národním Parkem na severovýchodním pobřeží Aljašky postačí na pokryti pouhých 6 měsíců spotřeby USA. Ono mu totiž tedy vlastně vůbec nejde o vyřešení energetické situace USA. Je pouze zavázán svojí neschopností bohatým americkým olejářům, kteří usilují pouze o zisk z prodeje ropy. Nějaké přírodní krásy, stav zemské atmosféry a potřeby země je jim víc než ukradený. Počítám, že by si mohli s českými politickými tuneláři potřást ruce. Snížením spotřeby benzínu u nových aut by se nejen vyřešila energetická otázka v USA, ale otevřela i cesta k zachránění Zemské atmosféry a tak případnému přežití lidského druhu, který si svou aroganci podřezává větev na které sedí. Jak se teď v USA říká mezi vzdělanými lidmi, „kde je Oswalt, když ho potřebujete”. Na podzim 1987 jsem se utrhl z práce na krátkou dovolenou v jihozápadním rohu Utahu, kde jsme strávili týden v Zion National Park. Bylo tu tak krásně, že zde padl i základní kámen pro narození syna Franka (jméno jsem vybral po mém nejoblíbenějším hudebníkovi Franku Zappovi). Fred Sanchez (šéf firmy, u níž jsem pracoval), se moc k přidání na platu neměl, přestože po mě chtěl podepisovat zeměměřičské plány, jelikož jsem si zrovna udělal profesionální licenci jako registrovaný zeměměřič ve státě New Mexico. Moc velkou chuť si sám muset říct o víc peněz jsem zrovna neměl, a tak jsem si radši začal hledat práci někde jinde. Zapomněl jsem se zmínit, že v létě se za námi přestěhoval můj švagr zvaný Hospoda. Byl to můj spolužák z vysoké a vzal si Alice sestru Naďu. Utekli pár měsíců po nás přes Jugoslávii. Nejdřív jsme je sponzorovali do Columbusu v Ohiu, později jsme je pak pozvali i do Albuquerque, kde jsem Hospodovi zajistil místo u stejné firmy jako jsem pracoval, a kde dělá dodnes. V prosinci jsem nastoupil u velké inženýrské firmy Bohannan-Huston. Hospoda diky tomu povýšil v práci na mé místo a dostal pořádně přidáno, jelikož se Fred obával, aby se situace s odchodem za více penězi neopakovala. Já jsem si brzy po
odchodu začal nadávat, neboť nova firma sice byla
„navrch huj, ale vespod fuj” a zdá se, že to o ni
platí dodnes. Naštěstí jsem po třech měsících
dostal místo u státního podniku správy silnic a
dopravy, kde jsem celkem spokojeně vydržel až dodnes.
V červnu se pak narodil Franta.
Pokračování příště...
|
