 |
||||||||||||||
Olda Fencl - Osudy českého kaktusáře na cestě do ráje kaktusů, část 6. S koupí nového auta
jsme dostali i poukaz na 2 noci zdarma na Lake Tahoe.
Lake Tahoe je vysokohorské jezero v pohoří Sierra Nevada. Částečně spadá do
Kalifornie a částečně do Nevady. Okolí je porostlé
jehličnatými lesy sestávajícími z borovic, cedrů a
jedlí. Na nevadské straně se tyčí hotely s kasiny,
která jsou v Nevadě povolena, zatímco na kalifornské
straně jsou to pouze hotely (hádejte, které lépe
prosperují). V zimě je tu vynikající lyžování.
Vyrazili jsme s Alicí (v té době již těhotná) v pátek odpoledne a večer jsme dojeli ke starému známému Josef City v Arizoně, kde jsme přespali mezi pediokaktusy a sklerokaktusy ve stanu. Ráno pak cesta pokračovala přes Flagstaff, které je výchozím místem pro cesty do Grand Canyonu, Williams a Kingman. Mezi Williams a Kingman se pomalu sjíždí do jihozápadní části Arizony, která je níže položena a celkově značně teplejší. Severovýchodní část připomíná spíše travnaté a větrné pláně Nového Mexika. Z Kingmanu přímo na západ po silnici č. 68 na hranice mezi Arizonou a Nevadou do průsmyku zvaného Union Pass, z něhož se pak po silnici spadne až ke Colorado River.
Tady byla první kaktusová zastávka. Na přeměněných břidlicích (ryolit) tu roste hojně Echinocereus engelmanii, Echinomastus johnsonii var. lutescens (se žlutými květy), Mammillaria tetrancistra, Ferocactus acanthodes a Opuntia basilaris. V této době koncem května tu již panují velká horka (35° C) a tak jsme se rozhodli pro koupel v Colorado River. Cílem dne bylo dojet do Las Vegas. Při výjezdu od Colorado River západně na Searchlight se nová Jetta rozhodla stávkovat a zastavila se v půlce kopce. Vypadalo to, že jí došly síly což bylo způsobeno špatně fungující benzinovou pumpou, která se při větší námaze vyřadila z provozu. Na druhou stranu z rokle to bylo trochu mírnější stoupání a tak jsme se vydali zpátky na Kingman. Po rovině to docela jelo a do Las Vegas je to odtud asi jenom 1,5 hodiny.
Tam jsme dorazili večer, ubytovali se v levném motelu a vyrazili do kasin. Spíš jsme jenom očumovali, neboť ti hrající magorové mi připadali duševně postiženi a neměl jsem nejmenší chuť se k nim přidat. Opravna Volkswagenu byla bohužel přes víkend zavřena a tak jsme museli strávit další dva dny ve městě. Druhý den ráno jsme udělali výlet na Charleston Peak severozápadně od města. Zatímco dole ve městě panují přes den příšerná horka, tady ve 3000 m n.m. bylo docela příjemně. Na vrcholku se dokonce místy dal zahlednout sníh. Dole v údolí se nacházela Escobaria vivipara var. desertii, výše k horám v oblasti jalovců pak Escobaria vivipara var. rosea.
Udělali jsme si tu výlet k vodopádům a po cestě pozorovali „neurotické” kolibříky. Je to jejich typické chování. Jsou sice nejmenší z ptáků, ale jedni z nejagresivnějších. Neustále na sebe útočí a na krmítkách, kde je dostatek pro všechny, se snesou jen s největším sebezapřením. Pokud myslíte, že jim přisuzuji příliš mnoho lidských vlastností, rád bych všechny skeptiky odkázal na poslední výzkumy zvířecích emocí a pocitů, které jasně prokazují, že naše a zvířecí emoce jsou totožné a to přinejmenším z pohledu chemických pochodů a hormonálních změn v organizmu. Pokud máte psa, který není zrovna na řetězu u boudy, ale součástí vaší lidské smečky, pak víte o čem mluvím. Večer jsme se vrátili mezi kasina a kochali se pohledem na lidskou chamtivost. Druhý den, po příšerné noci ve 34° C na pokoji bez klimatizace, jsme strávili jižně od Las Vegas mezi Echinocatus polycephalus, Ferocactus acanthodes a Echinomastus johnsonii. V Albuquerque, které leží v 1500 m nad mořem, se v noci ochladí i o 10°C, neboť řídká atmosféra neudrží teplý vzduch. Las Vegas je však skoro o 1000 m níže, v noci teploty klesají pouze o pár stupňů.
Po opravě benzínového čerpadla jsme konečně vyjeli severozápadně po silnici č. 95 směrem na Tonopah. Při tom projíždíte podél západní strany Nellis Airforce Range uprostřed níž se nachází neméně proslulá Nevada Test Site, kde se prováděly podzemní výbuchy atomových bomb. Musím přiznat, že americká vojenská technologie mě svým způsobem uchvacuje. Je docela úžasné pozorovat stíhačky F-15 jak tankují za letu z „létací cisterny”. Celá krajina je doslova spálená sluncem, jedinou výraznou rostlinou je tu „Joshua Tree”, která se jinak jmenuje Yucca brevifolia (juka krátkolistá) - stromová juka. Před osadou Beatty jsme odbočili asi 10 mil na východ po prašné silnici na lokalitu Sclerocactus polyancistrus. Rostl zde na čediči mezi sporou suchou trávou. Přes 50% rostlin, které se mi podařilo najít, bylo zasazeno nějakou chorobou a zbyla po nich jen trnitá schránka. Kromě nás tu nebylo ani živáčka, jen občas se vyplašil divoký zajíc. Měli jsme docela strach, aby se zase něco tomu našemu novému autu nestalo. Alice byla v 6. měsíci a na hlavni silnici to bylo skoro 16 km ve 35°C.
Přesto však ta měsíční krajina protkaná různobarevnými hřebeny holých skal, které vytvářely tajemné panorama, měla co do sebe. Hra světel a stínů, s třesoucím se horkým vzduchem mne naplňovala jak pocitem strachu, tak určité euforie a nadnesenosti z tohoto neobyčejného kraje. Měl jsem pocit, že se chci buď do toho rozplynout a stát se součástí této nekonečnosti času a prostoru a nebo současně to vše do sebe absorbovat a ukrást tu nádheru vesmíru (Alice měla asi v těchto okamžicích se svým břichem jiné potřeby). Pokračovali jsme k odbočce na Oasis, kterážto osada již leží v Kalifornii. Než sjedete do Big Pine, projedete horským průsmykem Westgard Pass ve White Mountains. Když se pozorně díváte, je zde odbočka na sever do chráněného lesního parku, v němž roste Bristlecone Pine (Pinus aristata - borovice osinatá, pozn. redakce). Jsou to zakrslé borovice, které se považují za jedny z nejstarších žijících stromů. Dožívají se zde až 4000 let. Z Big Pine pak do Bishop, Mono Lake a Karson City. Na hotel jsme se dostali až pozdě večer. Ráno bylo krásně, modrá obloha, zelené lesy, zasněžené vrcholky hor a temně modrá barva Lake Tahoe. Bohužel jako všude jinde, kde je to krásné, tam je spousta lidí a rekreačních středisek, hotely, kasina a další lidské nesmysly, které člověka pouze ochuzují o prožitky z nekonečně variabilních a nenahraditelných výtvorů přírody. Za dva dni jsme to sbalili a vydali se přes Yosemitský národní park do San Franciska.
Pokračování příště...
|
