Karel Linné (Carolus Linnaeus)

(1707 – 1778)

O rozdělení rostlin do skupin se stejnými znaky se pokoušeli lidé odedávna. Avšak základ moderní nomenklatury můžeme považovat až od Linného. Kdo to vlastně byl ten Linné, to si nyní povíme v krátkém příspěvku.

Krátký životopis
Karel Linné se narodil 23. 5. 1707 ve švédském městečku Rashultu. Pochází ze selského rodu, avšak rolnickou tradici porušil již jeho otec, který byl v Rashultu duchovním. Mládí prožil Linné v malých poměrech a už tehdy se zajímal o živou přírodu. Na obecné a střední škole ve Wexiö však nevynikal velkými úspěchy, spíše naopak. Na úkor jiných předmětů se věnoval především studiu botaniky, podobně jako jeho otec.

   Linne, 1753

Na gymnáziu se zabýval hlavně studiem fyziologie rostlin a botanické systematiky podle Tourneforta, které bylo založeno na tvaru květů. Avšak ani zde jeho výsledky nebyly nijak úspěšné. Na doporučení odchází roku 1727 studovat lékařství na univerzitu v Lundu. Zde kromě medicíny studoval dále i rostlinopis. V té době jej velmi upoutala Vaillantova práce o stavbě květů.

Z finančních problémů odchází po dvou letech roku 1729 do Uppsaly, kde pokračoval ve studiu. Již zde začíná pozvolna jeho pozdější bohatá publikační činnost. V roce 1730 přijal Linné místo demonstrátora na univerzitě u Rudbecka a ještě téhož roku se stává i inspektorem tamní botanické zahrady. Na základě studia literatury a pozorováním rostlin v botanické zahradě i v přírodě došel k názoru, že lidské znalosti o rostlinách jsou nedostatečné. Proto se rozhodl roztřídit rostliny podle vlastních zkušeností.

Roku 1732 odjíždí Linné na přírodovědeckou výzkumnou expedici do Laponska, kde shromáždil velké množství rostlinného materiálu pro herbáře, později výsledky publikoval v díle „Flora Lapponica”. Když přednášel ve Fahlunu mineralogii, seznámil se s dcerou tamního zámožného lékaře, s kterou se zasnoubil. V roce 1735 odjíždí do Harderwijku v Holandsku, kde dostal doktorát lékařství. V Holandsku se Linné plně věnoval studiu své vědy, seznámil se s mnoha významnými přírodovědci i z jiných zemí (Gronov, Boerhav, Burmann, Clifford nebo bratři Jussieuové). V Holandsku Linné sepsal svá prvá velká díla. V roce 1738 se vrací přes Francii, Německo do Švédska, kde se mu příliš nedaří, avšak s pomocí vlivných přátel se roku 1739 stává prezidentem Botanické společnosti stockholmské Akademie věd a teprve v tomto roce se oženil se svou snoubenkou Sárou Luisou Moraeusovou.

V roce 1741 se stal konečně profesorem lékařství na univerzitě v Uppsale a ještě téhož roku profesorem botaniky a přírodopisu. V Uppsale rozvinul svou velikou činnost. Dle svých plánů přetvořil uppsalskou botanickou zahradu, založil přírodopisné muzeum a podnikl několik výzkumných cest po Švédsku. Své výsledky shrnul v několika publikacích. Roku 1747 se stává osobním královým lékařem a v této funkci setrval do roku 1757. O pět let později (1762) byl králem povýšen do šlechtického stavu (ukázka rodinného erbu).

Na univerzitě pracoval Linné jako vedoucí profesor do roku 1764, kdy předal vedení stolice botaniky svému synovi, kterému bylo teprve 23 let. Za svého učitelského působení na univerzitě vychoval řadu vynikajících přírodovědců. Doktorské disertační práce svých posluchačů, které vedl, vydal v sedmi svazcích v letech 1749 – 79 jako „Amoenitates academicae”. Po odchodu z univerzity žil na svém statku v Hammarby, ale i zde pilně vědecky pracoval a publikoval. Na stáří se jeho zdravotní stav zhoršoval, opakované srdeční záchvaty a nakonec mrtvice ukončila dne 10. 1. 1778 v Uppsale jeho život.

Základní botanická bibliografie:

1735 – Systema naturae, sive regna tria naturae systematicae proposita
1736 – Bibliotheca Botanica
1736 – Fundamenta Botanica
1737 – Hortus Cliffortianus
1737 – Critica Botanica
1737 – Flora Lapponica
1737 – Genera Plantarum
1738 – Classes Plantarum
1745 – Flora Suicica
1747 – Flora Zeylanica
1747 – Vestgötha Resa
1748 – Hortus Upsaliensis
1749 – Materia medica e regno vegetabili
1751 – Plantae Hybridae
1751 – Philosophia Botanica
1753 – Species Plantarum
1774 – Systema Vegetabilium
1755 – Somnus Plantarum
1762 – Fundamenta Fructificationis
1779 - 1780 – Systema Plantarum (14 dílů)

V době, kdy Linné žil a pracoval, bylo známo už mnoho druhů kaktusů, popsaných v několika rodech. Prakticky Linné znal všechny zástupce dnes uváděných podrodů jako pereskie, opuncie, sloupovité i kulovité kaktusy. Nevím z jakého důvodu všechny jemu známé druhy sjednotil do jediného rodu Cactus. Už tenkrát však věděl, že tyto kaktusy mají odlišné znaky ve stavbě stonku, květu apod. Ve svém encyklopedickém díle Species Plantarum z roku 1753 uvádí 5940 záznamů rostlin, z toho se kaktusů týká jen 22 druhů. Uvádím celý seznam rodu Cactus L. i stranu, na které jsou uvedeny jednotlivé názvy druhů. Dokonce předkládám ukázku z herbáře, kde Linné některé kaktusy ukládal.

Linnaeus - Species Plantarum 1753 - Rod Cactus

str. 468 – cochenillifer
str. 469 – curassavicus
str. 468 – ficus-indica
str. 467 – flagelliformis
str. 467 – grandiflorus
str. 466 – heptagonus
str. 466 – hexagonus
str. 467 – lanuginosis
str. 466 – mammillaris
str. 466 – melocactus
str. 468 – moniliformis
str. 468 – opuntia
str. 467 – pentagonus
str. 469 – pereskia
str. 467 – peruvianus
str. 469 – phyllanthus
str. 469 – portulacifolius
str. 467 – repandus
str. 467 – royeni
str. 466 – tetragonus
str. 468 – triangularis
str. 468 – tuna

Herbářové položky je možno dnes dobře rozpoznat i když seschlé části kaktusů nikdy nemohou říci tolik jako živé rostliny. Ukázku některých jednotlivých druhů z herbáře doprovází i vlastnoruční poznámky. Dnes jsou tyto kaktusy vedeny pod jinými rodovými názvy, ale to už každý kaktusář, který se alespoň trochu o kaktusy zajímá, určitě rozpozná.

Karel Linné zanechal v botanice obrovský kus práce. Jeho přírodovědecké sbírky obsahovaly asi 19 000 lisovaných rostlin, obrovskou knihovnu a tisíce stran odborné korespondence. Tak se jeho jméno stává nesmrtelné a můžeme si jej připomenout v podobě zkratky „L.”, která se uvádí za názvy rostlin, které popsal.