 |
|||||||||||||||||
Olda Fencl - Osudy českého kaktusáře na cestě do ráje kaktusů, část 4. První delší zastávka
byla až v Santa Fe. Od hranic s Coloradem projíždíte
jakž takž původní americkou prérií, v níž žije
jediná antilopa severoamerického kontinentu - vidloroh,
anglicky pronghorn. Ve vrcholové formě ji zde udržuje
kojot, který vždy slídí po mladých a nemocných
kusech. V minulosti tu také proudily stáda bizonů a
smečky vlků. Ty se však již podařilo dokonale
vyhladit. Z kaktusů se tu nejčastěji
vyskytuje Echinocereus viridiflorus a Escobaria
vivipara. Ve vyšších polohách směrem k horám
pak narazíte postupně i na Echinocereus
triglochidiatus a později i Echinocereus
fendleri. Santa Fe je hlavni město Nového Mexika,
je tu sídlo státní vlády a mnoha umělců, kteří
zde tráví volný čas mimo Hollywoodu, jako třeba Gene
Hackman nebo Val Kilmer. V okolí Santa Fe pak často
narazíte na malé indiánské rezervace. Na jejich půdu
je přístup po veřejných cestách povolen, ale neradi
vidí, když se jim touláte mimo cesty jako třeba při
sběru kaktusů. V Albuquerque jsme se
stavili jenom orientačně, překvapilo mne, jak se od
mé poslední návštěvy město rozrostlo, a dále jsme
pokračovali na jih do Belenu. Steven s Lindou nás již
očekávali, a tak jsme se hned zabydleli v jedné
místnosti jeho “úřadu”, jímž byl starý mobilní
domek (je to asi něco jako velká maringotka na kolech).
Steven jinak bydlel na stejném pozemku v domku, který
si sám postavil. Jeho pozemek měří 5 acrů, což je
asi zhruba 2 hektary. Má zde nějakých 5 foliových
skleníků plných kaktusů. Steven s Lindou se znali
s Pepou Mikulášem, který žil s Jarmilou již
několik let v Albuquerque. Pepa býval dřív členem
plzeňského kaktusářského klubu, kde měl většinou
na starosti rozdělování kaktusářského časopisu pro
členy. Znal jsem ho pouze od vidění, ale tady
v cizině se krajané snadno spřátelí. A tak jsme
jednou za ním vyrazili na večeři do Albuquerque.
Ti nás
zase seznámili s dalšími Čechy z okolí a nakonec
se ukázalo, že tu žije přinejmenším 4 nebo 5
českých rodin. Pepa měl docela slušný foliový
skleník a dokonce i nabídkový katalog semen. Bydlel
tenkrát ve čtvrti zvané Paradise Hills (něco jako
kopečky v ráji). Název charakterizuje typickou
americkou přehánivost. S rájem to nemělo naprosto nic
společného. Prostě pár travnatých polopouštních
kopečků na západní straně města. Ale člověk si na
ty nesmysly brzy zvykne a přestane tomu věnovat
pozornost. Zatímco jsem u Stevena
přesazoval kaktusy, opyloval květy a zaléval, moje
touha po kaktusové expedici neustále narůstala. Dal
jsem dohromady pár nalezišť a vyrazil na 14ti denní
výlet. Cesta vedla do Bloomfieldu severozápadně od
Albuquerque, kde jsem na zvětralé jílovité břidlici
(Manco Shale) našel nějakou novou podle mne formu,
podle jiných varietu Sclerocactus whippleii.
Většina sclerokaktusů z okruhu parviflorus má
stejné základní rysy a liší se jen ve velikosti a
počtu těchto rysů. Toho často kaktusáři
používají, aby zapsali svoje jméno do historie. Jedna
z těchto forem se pak jmenuje např. Sclerocactus
whippleii var. heilii, pojmenována Ken Heilem
z Farmingtonu. Ten k ospravedlnění svých jmen došel
i tak daleko, že začal spalovat jejich semena a
studoval spektra dýmu, jež vynášel do grafu. Z
odlišnosti grafu pak vyvozoval fylogenetické závěry. Popravdě řečeno,
zdálo se mi to trochu přehnané. V Coloradu jsem
marně pátral po Sclerocactus glaucus jižně od
vesnice Delta. Silnice se rychle zvedá a když nemáte
představu v jaké výšce ho hledat, tak se rychle
ztratíte. Glaucus roste hned jižně za
posledními domky na nízkých travnatých kopečcích.
Já ho hledal ve vyšších polohách několik mil od
vesnice a tak jsem místo něj našel pouze
všudypřítomnou Escobaria vivipara, Echinocereus
riglochidiatus a Pediocactus simpsonii. V Grand Junction jsem to
vzal na západ do Utahu a ve Westwater jsem na nízkých
mesách podle popisu našel Sclerocactus parviflorus,
což byla vcelku hojná rostlina rozšířená po velkém
areálu. Ráda se schovává pod nízkými keři a
v trávě, ale diky své velikosti je celkem nápadná.
Další zastávka byla v Salt Lake City, kde jsem se
setkal s Mírou Osladilem.
Míra byl
další plzeňský kaktusář, který ode mne dostal
většinu mojí kaktusové sbírky před útěkem, a taky
jeden z mála lidí, který věděl co chystám. Asi
z toho tenkrát nemohl spát a jelikož mu to doma moc
neklapalo, tak se taky rozhodl pro útěk. Setkal jsem se
s ním po letech ještě jednou v Los Angeles, kde je
pravděpodobně dodnes. Bohužel jsem na něj časem
ztratil kontakt. Ze Salt Lake City cesta
vedla do Idaho Falls, kde skončil jeden emigrant ze
švýcarského Bulachu. Navštívili jsme pak
Yellowstonský národní park (tenkrát ještě před
požárem) a vrátili se centrálním Utahem do oblasti
Kanab-Fredonia, kde hojně roste Pediocactus sileri.
Z Fredonie do Jakob Lake uprostřed borového lesa na
geologickém útvaru zvaném Caibab Plateau, zde roste Pediocactus paradinei.
Má dvě
odlišné lokality. Jedna ještě nahoře v lese a
druhá v travnatém údolí „House Rock Valley”, kde už stromy nejsou, roste tu jenom
křovisko zvané Sage brush (české jméno bohužel
neznám -velice rozšířené v Utahu, severní Arizoně,
západním Coloradu, severním Novém Mexiku a jižním
Idahu) a sem tam jalovec a zakrslé borovice. Je to
hlavně v západní části údolí. Východní část
schovává zase novou formu sclerokaktusu, které se
tenkrát pracovně říkalo busekii. Jelikož
tohle všechno píšu z hlavy, tak čtenáře odkazuji
na vlastni výzkum platnosti jména. Na jih přes
státní silnici se pak rozprostírá oblast zvaná
Buffalo Ranch. Je to zvlněná rovina, která končí až
u severního okraje Grand Canyonu, porostlá trávou
Gramma a drobnými křovisky. Její půda je převážně
odvozena z vápencového Caibab Plateau. Po pracném
hledání zde při troše štěstí naleznete Pediocactus
peeblesianus var. fickeisinii, jehož osud je
značně poznamenán pasoucím se dobytkem.
Směrem k
Marble Canyon projíždíte pod úžasným útesem
zvaným Vermilion Cliff. Je to tu jako v živé
geologické učebnici. Obnažené vrstvy usazených
hornin předkládají historii sahající až po
druhohory. Na okraji vápencových skal spadajících až
několik set metrů k řece Colorado se pak vzácně
nalezá Pediocactus bradyi, který je na seznamu
CITES. Spolu s ním zde roste krásný Echinocactus polycephalus var.
xeranthenoides.
Poslední zastávka byla hned vedle dálnice do Albuquerque v osadě Joseph City. Je to dost neatraktivně vypadající krajina, patřičně vyprahlá sluncem a bičovaná větry. Je tu naváta spraš promíšená naplavenými oblázky kamínků, mezi nimiž najdete Pediocactus peeblesianus a Sclerocactus whipleii.
Pokračování příště...
|
