Olda Fencl - Osudy českého kaktusáře na cestě do ráje kaktusů, část 3.

Ze zájezdu jsme utekli v Ženevě. Ke značné nevoli místních policajtů jsme se pokusili požádat o azyl, ale ti nás posadili do vlaku na Zürich s tím, že tam jsou tábory pro utečence. V Zürichu nás taky zrovna nevítali, ale nakonec s námi sepsali pár formulářů a poslali nás do tábora v Bulachu.Tady jsme byli mezi svými. Poláci, Maďaři, Češi a Slováci. Občas sem zavítal opilý Škutina, který nám prodával svoje knihy i s jeho podpisem.

Nejlepším dokumentem českých emigrantů v té době byl časopis “Západ” vydávaný v Kanadě (asi někde u Škvoreckého v edici Petlice). Nebyl to velký tábor, asi 50 lidí plus dozorci. Informace nasvědčovaly tomu, že jsme měli utéct do Německa nebo Rakouska. Ve Švýcarsku se prý azyl nedává a je těžké se ze Švýcarska dostat za moře. Zkusili jsme to na kanadské, americké, australské a novozealanské ambasádě, ale všude to vypadalo beznadějně.

Nakonec po 6 měsících jsme to vzdali a přes kontakty s panem Melounem v Mnichově (vedoucí Amerického fondu pro československé uprchlíky) se nám podařilo odcestovat na Americkou základnu v Německu. Tady už to šlo vše hladce a po 4 měsících odlétáme do Columbusu, Ohio, USA, kde jsem měl spolužáka Milana z vysoké, který sem přišel o několik měsíců dřív a dělal nám sponzora.

Columbus bohužel měl s kaktusy společného asi stejně tolik jako Plzeň. O cestě do jihozápadních států USA nemohla být zatím ani řeč, jelikož jsme sotva přežívali. Chodil jsem zde rok na universitu, abych si nějak poameričtil svoje vzdělání. Naštěstí zde byla v mém oboru geodézie jedna z nejlepších škol v USA a tak jsem se i leccos přiučil.

Mezitím jsem byl v kontaktu s Gregem z Albuquerque a občas jsem dostal i pozdrav od Steva Brecka. Steven mi jednou napsal, že by se u nás stavil, neboť v Clevelandu byl sjezd východoamerických kaktusářů, na nějž byl pozván jako řečník. Hned jsme se dohodli, že tam s ním pojedu jako jeho pomocník a prodavač rostlin, které s sebou vezl. Na sjezdu to vypadalo jako asi kdekoli jinde na světe. Řečníci měli přednášku s diapozitivy a obecenstvo napjatě poslouchalo. Steven tenkrát mluvil o pěstování a rozmnožování kaktusu z meristému.

O přestávce se u našeho stolu zastavil slavný Alfred Lau, kterému mě Steven představil. Alfred je německý misionář, který se usadil trvale v Mexiku. Aby si nějak přivydělal, tak sbírá a prodává kaktusy a jejich semena, která mu pomáhají jeho sirotci z fary hledat. Naposled jsem ho viděl v Albuquerque, kde měl přednášku v místním kaktusářském klubu asi před 7 lety. Koupil jsem si od něj za dolar fotku, kterou přikládám. Na cestě zpátky zůstal Steven přes noc. Šli jsme do hospody a mluvili jsme hlavně o kaktusech, ale i o tom, co a jak v Americe. Já jsem věděl, že na východě USA zůstat nechci, a tak jsem od Steva sondoval, co by to do života obnášelo přestěhovat se do Nového Mexika. Když Steve odjel byl jsem na 90% rozhodnut se tam odstěhovat. Steve mi nabídl, že do začátku mohu u něj pracovat, než se někde v oboru uchytím, a to bylo pro mne velké plus.   Alfred Lau

Trvalo však ještě dalších 6 měsíců do května 1985, než jsme s Alicí zvedli kotvy. Vzali jsme to přes Indianu, Illinois, Kansas, Colorado a do Nového Mexika jsme dorazili ze severu od Denveru. První kaktusy se objevily až někde v Coloradu a to v podobě Cylindropuntia imbricata.

Pokračování příště...
Rick Fencl
(I support only this kind of true democracy)
Get your Free e-mail account that helps save Wildlife!