Předmluva redakce:
Níže uvedené (nijak neupravované – včetně ponechaných chyb v taxonomii či názvosloví) řádky působí na kaktusáře – odborníky možná směšně, ale ono také není účelem nic jiného, než se trochu zasmát. Rozhodně nechceme povídáním o lofofórách vzbudit zájem o experimentování s drogou. Naopak – jde spíše o snahu vzbudit zájem o experimentování s pěstováním. Trochu se opakuji – ale tvrdím – kdo umí vypěstovat kaktus ze semínka do květu, ten se jistě hodně rozmyslí, než svůj (pětiletý?) výpěstek sní. A pokud už se najde takový barbar, tak mu to patří! Bude mu totiž jen a pouze hodně špatně, ale psycho účinky se určitě nedostaví. To je jednoznačně statisticky prokázáno řadou experimentátorů z dob, kdy v ČSSR se o drogách jen špitalo. Prostě – to mexické sluníčko tady chybí!

Obdivovatelům čarodějnické tradice C. Castanedy zajisté nemusím vysvětlovat pojmy, jako je meskalin a peyotl. Jedná se o halucinogenní látku, vyskytující se v kaktusech druhu Lophophora Williamsi, které rostou převážně v Mexiku. Bývá už tradičním a kulturním pravidlem hledat v užívání halucinogenů duchovní podstatu, spojení s božstvy či prozřením. Eleusínká mystéria, šamanské stavy transu, tance mrtvých, řádění posedlých  - to vše se jeví jako náročný, ale žádoucí duchovní experiment. Proto srdce nejednoho hledače pravdy zatouží po meskalinu, který je však v našich podmínkách obtížně dostupný. V kaktusech pěstovaných u nás množství meskalinu značně kolísá a vyskytuje se jen v malých dávkách, především však jejich vypěstování trvá celé 2-3 roky. Do Mexika si může zajet málokdo a tak se jezdí do Holandska, kde se dají nasušené kaktusové „knoflíky” koupit. A v tom je právě ten problém.

Náhodnými laboratorními pokusy bylo zjištěno, že se ani tomuto božskému pokrmu nevyhnuly ruce znesvětitelů. Může se stát, že si za své peníze odnesete padělek kaktusu, nikoliv však bez účinku. Působící látkou zde je zpravidla kyselina lysergová a nosným médiem jsou sušené kousky dýně nebo cukety!!!
Tyto evropské náhražky jsou prý dokonce lépe stravitelné a nezpůsobují takové nevolnosti, jako požití pravých kaktusů. Vize bývá barvitější s mnohem menším rizikem psychotických reakcí, a pochopitelně ani následná „kocovina” není tak strašná. Absolventi si zkušenost zpravidla pochvalují a podivují se, proč je toho v literatuře tolik psáno o úzkosti, strachu, nevolnostech a křečovitém zvracení, protože oni s tím přece problém neměli. Ale jak už to tak bývá, považují se za vyvolené a po dalších informacích se nepídí.
Co dodat závěrem?

Jestliže nezvracíte jako pes a nekoupete se v potocích vlastního potu,váš Meskalito bude asi FALEŠNÝ!

-D.

Doplněk k předešlému článku:
Ahojky na webu, nevím, zda píši na správnou adresu, ale mám poznámku k článku o lophopra williamsi. Pokud někdo ochutnal lop. w. a bylo špatně - křeče v břiše, pálení v krku, bolesti hlavy, žízeň, pak věz gurmáne, že jsi sice ochutnal onu l.w., ale pravděpodobně l.w. var. lutea, což děkuj komu chceš, že sis zachoval zdraví. Podobně, ale s menšími následky působí lophophora pentagona, lop. jordeanna a lop. caespitosa. Lophophora pentagona (někdy pentacona) je podobna čisté l.w. jako vejce vejci a snadno se zamění. Ostatní druhy se mírně liší, ale laik v nich rozdíl nevidí. Jedině až po ochutnání. Jeden rozdíl všech variant l.w. tady ale je, a je markantní: čistá lop.w. nikdy (!) neodnožuje! Pěstuje se výhradně ze semen a je tudíž vzácnější. Navíc - kaktus vypěstovaný v našich podmínkách nemá narkotické účinky jako import, takže se raději zakousněte do brambory. Nebude vám špatně a přijde vás to levněji. Pokud ale stejně chcete ochutnat "Velkého Pána" jak indiáni l.w. pojmenovali, pak si sežeňte zaručeného kaktusa v Mexiku, riskujte jeho převoz a porušte cites, obrňte se trpělivostí a za deset až třicet let se vám podaří při tvrdém a nelítostném pěstování odchovat rostlinku po které vám nebude špatně a poznáte barvy a zvuky, o kterých se vám nikdy nesnilo. A ještě něco poznáte: Nevěřte prodavačům v květinářství, ti vás otráví, ani okem nemrknou...

Od: Pavel Kujal - kujal@iweb.cz