Jedna z nejslavnějších, ale zároveň nejrozporuhodnějších osob českého kaktusářství je Alberto Vojtěch Frič (1882 – 1944). S pěstováním kaktusů začal jako mladý kluk a už jako 18-letý mladík vycestoval studovat kaktusy na naleziště v Jižní Americe. V průběhu dalších let podnikl do Ameriky celkem osm cest. Nové objevy kaktusů z každé cesty ovlivnily módu nejen u nás, ale v celé Evropě. Jak už to chodí, když někdo něco umí, získá, ale také ztratí mnoho přátel. V případě Fričovy povahy to platilo dvojnásob, kdy se rozhádal s mnoha členy u nás i v DKG.

První spory lze vystopovat už při popisu Obregonia denegrii s dr. Vaupelem. Dále následovalo období osočování a pomluv, jen proto, že utvořily dvě skupiny kaktusářů s jiným pohledem na rozdělení a řazení kaktusů (tak trochu mi to připomíná dnešní dobu, kdy jeden druhého pomlouvá ohledně nových popisů). DKG lpějící na tradicích se důsledně drželi Schumannova dělení kaktusů, které mělo asi 20 rodů. Je zajímavé, že toto podobné rozdělení používali již např. Salm-Dyck, Rümpler a další. V roce 1922 podobný systém sestavil také Dr. Friedrich Vaupel vydaném v jeho díle „Die Kakteen”. Dr. Vaupel určil dva exempláře, jako Ariocarpus retusus. Nedorozumění s rostlinami Obregonia denegrii zvýšilo jen napětí mezi některými členy DKG.

Američané Britton a Rose vydali velké dílo „The Cactaceae”, kde se nachází hned několik nových popsaných rodů. Frič toto dílo uznává a propaguje jej. Roku 1926 vydává Ernest Schelle dílo „Kakteen”, na kterém spolupracoval i Frič se svým rozdělením kaktusů. Téhož roku 1926 Alwin Berger vydává dílo „Entwicklungelinien der Kakteen”, kde vytvořil novou teorii o vývoji kaktusů. Tato vycházela z toho, že květy měly původně charakter odnoží s otrněným semeníkem. U pokročilejších rodů se trny změnily v chlupy a u nejvyspělejších rodů jsou úplně holá. V roce 1929 vydal Alwin Berger svou nejúspěšnější práci „Die Kakteen”.

Frič se Schellem postavili proti teorii A. Bergera, teorii vývoje kaktusů, podle které se vyvíjeli paralelně kmeny vzniklé v kaktusovém pravěku. Návrh vyšel v časopise Kaktusář 2: 23, 1931. Toto rozdělení vydal Ing. Kurt Kreuzinger ve známém a tolik diskutovaném díle „Verzeichnis amerikanischer und anderer Sukkulenten mit Revision der Systematik der Kakteen” roku 1935.

Největší rozbroje přicházejí však až s příchodem na scénu Curta Backeberga. Ten se setkal s cestovatelem Fričem na nádraží a jeho povídání mu tak učarovalo, že se později taktéž stal sběratelem a autorem mnoha popisů nových rostlin. V roce 1930 vydal C. Backeberg svou práci „Kakteenjagd zweischen Texas und Patagonien”, kterou věnoval „svému učiteli a příteli” A. V. Fričovi. Zpočátku byl Backeberg odborníky z DKG považován za diletanta, a tu již vznikají první jejich roztržky. Také Backerberg začal pracovat na svém systému, který vychází v knize „Neue Kakteen” roku 1931.

Jelikož roztržky mezi Backebergem a odborníky DKG neustávaly, založil Backeberg spolu s dalšími 350 členy nový spolek Die Kakteenfreunde. A. V. Frič ovšem stál na straně DKG a urychleně se Schellem dodělali revizi jejich návrhu systému, jako protiváhu některých nedomyšlenostem v první verzi Backebergova systému. Než však systém Friče a Schella vyšel roku 1935 tiskem, byl v rámci násilného sjednocení německých kaktusářů nucen odstoupit v roce 1934 Fričův přítel, předseda DKG Erich Werdermann, který napsal na jejich práci příznivou recenzi s několika výhradami v Kakteen Jahrbuch, a novým presidentem DKG byl dosazen fašista Bruno Doelz. V této nepříznivé době vydává Kurt Kreuzinger „Verzeichnis…” 1935. Velmi neobjektivní a nepřátelské články proti tomuto dílu napsali Buxbaum a Backeberg do Kakteenkunde, které jeho redaktor, poctivý Dr. Wilhelm von Roeder odmítnul publikovat. Bruno Doelz povolal z Die Kakteenfreunde zpět do DKG Backerberga a jeho přívržence, čímž tento spolek zanikl. Ke kritice na Fričovo a Schelleho rozdělení přidal krátký příspěvek Ernst Tiegel a spolu s Backebergem a Buxbaumem odmítli v dvanáctistránkovém letáku s názvem „Ablehnung der D.K.G.” v říjnu 1935. Leták nedostal Frič od DKG, ale od přátel. Frič a Kreuzinger se bránili v tištěném ilustrovaném spisku o 24 stranách zvaném „Abablehnung der Deutschen Kakteen-Gesellschaft”, ve kterém reagovali na všechny výtky a Frič do něj vkládal svůj „Modrý seznam”.

Jenže v rámci sjednocení názorů vyšlo v Kakteenkunde prohlášení, podepsané patnácti funkcionáři a členy DKG, včetně jejich redaktora a vedoucího zasilatelství u firmy Haage, Dr. Roedera, Dr. Werdermanna, Bödekera, Sočnika, Weingarta, Fobeho, Schwantese a dalších. V prohlášení byli Frič a Kreuzinger za podkopování tradic DKG z této vyloučeni. Sedm citovaných signatářů bylo k podpisu donuceno anonymními dopisy a veřejným vyhrožováním gestapem.

Za spoluautorství na „Abablehnung…” zakázal berlínský Reichssicherheits- hauptamt, jehož členem byl i Backeberg, Kreuzingerovi mimo jiných sankcí jakýkoliv styk s Fričem. Dodržování zákazu kontrolovalo gestapo a zakázalo Kreuzingerovi o tom kohokoliv informovat. V roce 1938 bylo v Německu vyhlášeno, že nikdo nesmí kupovat kaktusy od Friče ani Kreuzingera. Jejich koupě byla považována za zradu. Za války byl Ing. Kreuzinger v roce 1943 vězněn a později předán k trestní rotě, která měla odstraňovat miny a nevybuchlé bomby. K trestu smrti jej neodsoudili jen proto, že jeho proces v Karlových Varech šikovně vedl taktéž kaktusář JUDr. Rudolf Kraus. Mezitím Kreuzingerovi zmrzly kaktusy. Knihy, filmy a herbáře z velké části shořely. Od trestní roty jej zachránil jeho příbuzný, který jej „nasadil” do továrny. A. V. Frič se za války stáhnul do svého domu, kde se věnoval výzkumu a křížení rostlin. Nepřijímal téměř žádné návštěvy. Ing. Kreuzinger se s Fričem, který zemřel v roce 1944 na otravu tetanu již nikdy nesetkal.

Mnoho dalších zajímavostí o sporech apod., se nachází v korespondenci Kreuzinger-Frič-Buining-Wessner o 1.100 stranách německého textu, která byla Buiningem věnována Emilu Zavadilovi z Ostravy při jeho návštěvě v Holandsku. Dr. Meixner pořídil výtah podstatných událostí v češtině. Po Buiningově smrti si celou složku korespondence vyžádala zpět paní Buiningová. Dnes je jako majetek Holandské kaktusářské společnosti uložena u pana Theunissena.

A. V. Frič objevil a popsal mnoho nových kaktusů, avšak odmítal užívat latinskou diagnózu, která byla povinně nutná od roku 1935. Platné zůstávají jen popisy před tímto rokem. Ve své systému užívá několik nově utvořených názvů rodů, které jsou dnes bohužel vedeny jen jako synonyma. Z asi 20 jím popsaných rodů jsou dnes uznávány jen dva: Neowerdermannia a Obregonia. Podobně tomu je s jeho popisy druhů. Frič způsobil svým neuváženým a tvrdohlavým jednáním spoustu chyb, které se nedají už napravit. I přes všechny snahy zpochybnit jeho popisy, je A. V. Frič bezesporu naší největší kaktusářskou osobností, který ovlivnil nejednoho kaktusáře.

Lumír Král