Je konec ledna a čas na bilancování - nová sezóna již totiž pomalu klepe na dveře. Jelikož jsem se uvolil ke spolupráci na internetových novinách, je i čas plnit sliby a vykročit do nového milénia tak říkajíc s čistým štítem. Mělo by to být nejspíš o přípravě kaktusáře - „zelináře“ na nové vegetační období, vždyť nám přibývá nových mladých členů, ti budou mít jistě vřelý vztah k internetu, tak ať se poučí, junáci!

Jenže když jsem přišel před třemi dny do skleníku zkontrolovat, jak se daří mým drahým svěřencům, nevěřil jsem svým očím. A jelikož patřím k velkým ctitelům díla Karla Čapka, ihned mi vytanula v paměti pasáž z jeho Zahradníkova roku. Pro ty mladé raději ocituji pár slov z jeho listopadového rozjímání:

„Říkáme, že jaro je doba rašení; ve skutečnosti dobou rašení je podzim. Pokud se díváme na přírodu, je sice pravda, že podzim je konec roku; ale skoro víc je pravda, že podzim je začátek roku … Listy usychají proto, že nastává zima; ale usychají také proto, že už nastává jaro; že už se dělají nové pupence, malé jako třaskavá kapsle, z nichž vybuchne jaro.

... Říkáme, že příroda odpočívá, zatímco se dere kupředu jako divá. Jen zavřela krám a zatáhla žaluzie; ale za nimi už vybaluje nové zboží a regály se plní, až se prohýbají. Lidi, tohle je to pravé jaro; co není hotovo teď, nebude hotovo ani v dubnu.”

Mohl bych sice pokračovat v citaci těchto moudrých slov, ale nám to stačí, že? Je v tom řečeno vše. Kdo se dobře o kytky staral, dobře je živil sluncem i živinami, ten se na jaře dočká květů i plodů. A co to povídám, na jaře? Už teď je na spoustě rostlin patrné, zda pokvetou či nikoliv. Některé to již nemohly vydržet, tak byly tím teplým podzimem „nadržené”, že se daly do květu už nyní. S překvapením zjišťuji, že, ač zcela vyschlé, kvetou Euphorbia chinzii, E. malveola, Monadenium coccineum, Mon. echinulatum, Schizobasis intricata a jen jen otevřít podivuhodné květy se chystá Aloe longistyla. Zcela vyvinutá poupata mají i Euphorbia aeruginosa, E. viguieri, E. neoboseri, E. milii v. breoni i v. hislopii, ostatní keřovitá monadenia, ale především Pachypodium namaquanum a Pachypodium bispinosum. Teď je dobrá rada drahá – zalít či nezalít? V případě pachypodií neváhám a rostliny zalévám, jinak hrozí, že poupata shodí, jak se mi to již jednou stalo. U ostatních je třeba volit zcela individuální postup. Pokud je rostlina silně vyschlá, volím mírnou zálivku s tím rizikem, že v případě náhlého poklesu venkovní teploty budu muset na pár dní zvýšit teplotu ve skleníku.

Zdá se tedy, že na jaro máme dobře zaděláno. Však ona pořádná zima, tedy období klidu a odpočinku, pro pořádného kaktusáře vlastně neexistuje. Bilancuje sklizeň semen, která čistí a připravuje k expedici či k výsevům, pomalu aby chystal výsevní substrát a dohadoval se se ženskými, aby ho pustily do kuchyně k mikrovlnce či troubě a ještě musí stihnout termíny objednávky nových semen. No řekněte, jakýpak je to odpočinek? Vždyť slunce na obloze již stoupá a i když my to ani nepostřehneme, rostliny na to zareagují velmi rozhodně.

Takže, co jsem to vlastně chtěl? Jo, ty internetové noviny! Je dobré, že začínají vycházet zrovna v těchto dnech očekávání a já jen doufám, že se najde dost ochotných kamarádů, kteří přispějí svými zkušenostmi, poznatky, drobnými, ale cennými informacemi pro nás všechny. A doufám, že tam nebude moc velká věda – ta patří do časopisů. Takže ať se nám to v tom novém miléniu daří a ať jsou naše noviny čtivé.

Všem kaktusářům dobré vůle, kterým jsem nestihl blahopřát, přeji do nového roku jen to nejlepší.

P.S.: Chtěl jsem toho napsat ještě víc, ale uvědomil jsem si, že je čas zasít pelargonie, teď je na ně ten nejlepší čas.

Text Sváťa Ryba