Poprvé jsem se s kaktusy „na síti” setkal před sedmi lety, když se objevily (tehdy i pro nás dostupné) adresy a kontakty v Anglii. Hlavním organizátorem sítě pro kaktusáře (včetně sukulentů samozřejmě) byl a dodnes je nadšenec Tony Mace. Tam u něj se objevily první chaty, debaty a drby, informace a obrázky. Také se objevily první nabídky, katalogy aj. Velice rychle objem tohoto media narůstal a přestože jsem měl tehdy jen malou možnost občas se na internet podívat, sledoval jsem zahraniční aktivitu se vzrůstajícím zájmem.

Později , když se zpřístupnila síť pro naše domorodce a Michal Susser z Plané mi implantoval internet domů na stůl, teprve pak to nabralo rozměr. Pochopitelně se mi jednalo zejména o kaktusy a věci kolem. Ustrnul jsem na úrovni omezeného konzumenta této služby. Nepochybuji, že řada kolegů je na tom mnohonásobně lépe. Určitě ti z nás, kdož mají tento jev v náplni práce či zaměstnání a mohou se tomu věnovat. Ale snad i my amatéři...

Dnešní rozměry sítě jsou obrovské a odhadovat, jak tomu bude dále se dá jen stěží, nicméně určitě věc rychle poroste. Nemohu se pouštět do žádných detailů - protože tomu vlastně vůbec nerozumím. Postačí mi možnost určitého využití. Je ale úžasu hodné, když si představím, že před deseti lety jsem o tom nevěděl vůbec nic.

Nejúžasnější je možnost kontaktů do zahraničí. V prvé řadě jde o poštu. Za pár týdnů zjistíte, že máte v adresáři desítky adres lidí, s kterými občas nebo pravidelně komunikujete. Stovky odkazů odstraněné pošty....

Tak jsem neobyčejně potěšen, když dr. Mica sedí nad propastí, 200 km za městem Chachapoyas v severním Perú, a píše (pošta ze dne 26-12-20), že týden prší, voda vzala silnici, a že se nedostane do 15 ledna 01 do Belize, kde máme dojednané rendevouz. Tak mu mohu napsat na jeho notebook, aby vydržel, než dojde v hospodě Los Chotas, v nejkrásnějším údolí na světě, nahoře na Rio Maraňon, pivo.

Obrovskou výhodou jsou www stránky, kdy se dostanete k informacím, které jinak v papírové formě je značně nesnadné dostat do rukou (nabídky, katalogy, možnosti spojení, provedení plateb aj.). V neposlední řadě je to možnost velice rychle a efektivně cokoliv v zahraničí koupit, objednat, předplatit atd. Mně nejvíce vyhovuje možnost kupovat si knihy. Pomocí platební karty, WWW stránek a pošty si můžete cokoliv a kdekoliv objednat, zaplatit a během 3-4 dnů je kniha doma (pokud nezlobí celnice) až z Austrálie. Je úžasné, když dojednáte obchod v Camberra, oni okamžitě zapojí svoji pobočku v Rotterdam, odkud vaši pohledávku bez prodlení vyřídí a EMS nebo jiná služba ji doveze. Netřeba říkat, že také v tom je smysl „sítě”.

Uvažovat o tom, co to všechno pro kaktusáře znamená je jen opakováním známého. Co znamenají internetové noviny je taky jasné. Z mého pohledu však je tu trochu nebezpečí přílišného nadbytku slov a doslova „keců”. Všechno je otevřené a přístupné, do určité míry je to přínos. V jisté fázi je toho ale „zu viel” a vlastně to nejsme schopni nejen vstřebat, ale vůbec přečíst. Jsem v tomto ohledu konzervacionista a uvědomuji si, že někdy je méně spíše více. To ovšem vůbec neznamená, že bych chtěl někoho omezovat, něco zavrhovat - byť jen jako - úvahu. Naopak jsem v první řadě, pokud jde uvědomění, že tuto lavinu nelze nijak ovlivnit. Právě proto, že je to, „avallanche”.

Jan Říha